světelní

zírání do slunce přes zakalený svět

průsvitné děti vyrostlé ze střepů

rozbitého okna

lámou si světlo na chleba

tělo mé tmy má dlouhé prsty s lucernami na konci

němě kolébavými

spánek uložený hluboko v kostech;

a že nejsem na žádném snímku

hledám v dálce za jménem

vyvolávaným tiše jak poslední přání

Autor vojtěška, 22.01.2021

Přečteno 229x

Tipy 21

Poslední tipující: Iva Husárková, enigman, jenommarie, Now, Kubíno, Marten, šerý, Psavec, Frr, Vivien, ...

Komentáře (6)

Komentujících (6)

Komentáře

v expozici...

08.03.2021 14:57:35 | enigman

...jako Aura......Ji.

25.01.2021 20:28:01 | jitoush

Vojtěško tato je hodně o tom zamyšlení.* ST:)

23.01.2021 16:45:31 | jenommarie

... průsvitné děti vyrostlé ze střepů / rozbitého okna. Tak to je skvělé, když se tak člověk zamyslí...
Hodně povedená poezie, BRAVO*

22.01.2021 21:17:27 | šerý

"tělo..tmy má dlouhé prsty" / a ischemické srdéčko /...nádherná báseň**ST* :-D*

22.01.2021 17:07:59 | Frr

Na dřeň, rentgenem prosvicená. Verše však září do tmy jako když škrtneš sirkou. ST

22.01.2021 16:40:41 | Vivien

Uživatel