Po větvích

Půjdu ti naproti, stmívá se
a větve stromů
 lamentují
naposled zamrká štíhlá lampa
a stíny navždy boty zují
 
dlouhý byl den a déšť jak smutek
zalézal do kůže
záhybů
nafoukal listí do temných rohů
přinesl vzpomínky, dávný dluh
 
jak tu tak ležíš sny tě hřejí
srdce si hraje něžný tón
na horký písek nenasněží
a klidná hladina nezná sklon
 
měla jsi strom jako malá
v koruně dům
tvůj celý svět
jednou když rozum hledal nové cesty
slezla jsi dolů naposled
 
do noci netrefí paprsky tenké
usíná oslaben
každý plamínek
počkám pod korunou kde to vše začalo
trhej a ochutnej
trochu vzpomínek