teď je špatným bagristou.
Loni v březnu ještě v kině promítal,
zbytek roku na stavbách zdi omítal.
V restauraci vařila pro sto dvacet lidí,
teďka je má za zadkem, když šalinu řídí.
Na krám, v němž nabízel hudební nástroje,
dojatě vzpomíná v továrně u stroje.
Dlouhé roky sedávala na recepci v hotelu,
dneska v Tescu doplňuje jogurty a nutellu.
Co plavčík odvážný líbil se ženám,
teď řídí dodávku s nápisem Penam.
Třicet let se veselil na kapelních turné,
po půl roce u pásu myšlenky má chmurné.
Znala jenom jeviště, kulisy a oponu,
dnes se živí prodejem hajzláku a tampónů.
V nonstopce měl kdysi pořád otevřené dveře,
teď jen od dvou do čtyř okno a almužnu béře.
Mistr zvukař s majitelem hudebního klubu
ve stolařství vyrábějí pevné stoly z dubu.
Když mu v zimě skiareál zavřeli
(ačkoli sníh hustě padal shora),
uvažoval o tom, že se zastřelí;
nakonec vzal práci revizora.
Celý život vrhal nože v šapitó,
už vrhá jen šavle, když má vypito.
Bývalá knihovnice,
kultury milovnice,
prodává kulovnice.
Na náměstí posilovnu provozoval,
zajímavé známosti tam navazoval;
víru v systém musel ale revidovat,
když na pracák šel se v lednu evidovat.