Slunce den otevírá
jak tulipánu květ
mé srdce smutek svírá
a nechce odletět
drží se zuby nehty
já o něm dobře vim
a ten můj černý smutek
úsměvem ošálím.
Brzy už černý není
asi se vytratí
a srdce tomu smutku
prý spadlo do gatí,
ten květ tulipánu
večer chce taky spát
jak slunce zapadá
bude se zavírat.
A ten smutek
jaký byl?
To už vám nepovím,
přišel jarní déšť
který ten smutek smyl
nebo se jako v slzách
nakonec utopil
já potichu ho prosím
aby se nevrátil.
~~~~~~~~~~~
Ta je krásná, milá Květuško. Hned mám lepší náladu. Posílám moc pozdravů z Prahy. Daniela
12.03.2021 19:25:32 | danaska
blahodárný jarní déšť
a blahodárné slzy
zlatý jarní déšť
jaro bude tu už brzy
pak slzy nebudou už třeba
jen samé radosti, od rána až do večera...
moc hezká báseň, milá Květko...
krásné jaro a vřelé díky, že jsi se u mne opět zastavila...m
P.S.: super a výstižný obraz...
04.03.2021 09:37:26 | mapato
Nádherná básnička a ten obrázek nakonec to je paráda
03.03.2021 07:11:46 | Clown
Krásné, hluboké, prokořeněné jemným nádechem rýmování. Opravdu povedené dílo. Ať se smutek nevrátí!
FSB
02.03.2021 20:37:14 | Roser
Ať se nevrací
vzdyť bez něj je nám líp **ST :);)
02.03.2021 18:40:29 | jenommarie