předem rozhodnuté
předem rozhodnuté
dal si na ní opravdu záležet
všechno udělal
a nastavil
k naprosté dokonalosti
dal jí jenom to správné
vytvořil zázrak...
bylo to v bistru
seděl jsem u zadního stolu
nepřipraven
četl si ranní noviny
a čekal na snídani
když najednou
z kuchyně vyšla ona
nesla si to
uličkou mezi hosty
a dívala se na mě
s kávou a rtěnkou v ruce
plula prostorem
jakoby se nedotýkala
země
její přítomnost
všechny umlčela
nikdo se nezmohl
ani na slovo
jenom ji pozorovali
vypadala
jakoby tam vůbec
nepatřila
jakoby si právě
odskočila
z nebe
došla až k mému stolu
zavoněla mi parfémem
a řekla: ,,dáte si kávu
na účet podniku?,,
její hlas
mě probudil
byl mi tak povědomý
plný citu
a porozumění
zvedl jsem oči od novin
a když jsem ji uviděl
bylo vymalováno
omámila mě pohledem
utopila v hlubokých očích
a utloukla
těma svejma řasama
už jsem neřekl
nic rozumného
jenom odříkával slova
která mi ona
dovolila
během toho
si obtáhla rtěnkou rty
vzala
se stolu ubrousek
obtiskla je do něj
a vložila mi ho do kapsy
pak se náhle otočila
a jakoby nic
odešla z podniku pryč
díval jsem se
za ní
a taky na ty lidi v bistru
oni zase zírali na mě
bylo ticho
během kterého
jsem si znovu přehrával celou situaci
spadl jsem do pasti
a ta za mnou zaklapla
rychle jsem vyskočil
všechno tam nechal
a vyběhl za ní
nějaký chlápek u dveří
mi zatleskal
neměl jsem nikdy šanci odolat
bylo to předem
rozhodnuté...
Komentáře (11)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
:-) jsi mi připomněl situaci, ne tedy stejnou.. ale když se povinně testovalo na covid u nás v práci, řekli, jdi tam do sesterny, všude covid, všichni v těch spermiovských oblecích, na zádech jména, já v šatičkách s rouškou jsem procházela tímto uzemím, potkala jsem marťana, co mi říkal, testují nás vojáci, omdlela jsem cestou asi stokrát s nadávkami v puse a s dojmem jak zaprděný to je, / bojím se braní krve a trpím schízou s bílého pláště, pokud ho nemám na sobě já/ no prostě jsem nadávala jak starej vrchní, ale splnila jsem úkol, přišla k marťanům se sdělením, že rozhodně u toho budu sedět rozhodě to proběhne něžně... voják marťan se zasmál, co mu helma povolila..a usadil mě na lehátko- pak si všiml, že moje koleno mu míří kamsi... se slovy a kopnete mě? odvětila jsem že jistěže, zdali nebude něžný.. zasmál se a zamlžily se mu brýle ... sdělil mi z jakého vesmíru jsem v těchto šatičách připluĺa na tuto planetu a jal se úkonu... nekopla jsem ho, byl něžný, ale podotknul, že něžnost v tomto případě byla podmínkou poprvé... :-)))) nu a já v těch šatičkách odplula zase pryč :-))) nu neměl šanci odolat :-)))
23.05.2021 00:09:49 | zelená víla
drahá vílko
děkuju Ti za krásné komentáře
kterých si vážím
jsem rád
že jsme se neztratili
:-)
25.05.2021 14:11:20 | kaše
....Tomu rozumím...tohle "volání" se nedá přeslechnout a už vůbec ne jej nevyslyšet.....Ji./úsměv/
09.04.2021 20:13:22 | jitoush
Bráško, ten Bůh v té "dílně" musí mít teď extra na pilno. Venku řeka ženské krásy! Stavíme hráz - zas a zas. Zastav Bože a dej si sváču... jsme jen muži a tak bezmocní.
Ty Tvé verše mají ale štěstí, že komentují očitě prožitou krásu. Nuže někdy si člověk řekne, jak některá žena nám může utrhnout hlavu a mi bezhlavě...
Bezva dílko* Užil jsem si a tak trochu (nezlob se!) Ti ji trochu závidím. Nemá ségru?
30.03.2021 15:37:04 | šerý
Právě končím tady v kanceláři,
asi tak od desáté vím, že chci vyjít ven.
To jsem ale ještě netušila, že chci i vyběhnout... podívat se a znovu si připomenout jak to vypadá, když žena uhrane...dřív, než přejdete na druhý chodník a ztratíte se v davu běžných kolemjdoucích...:)
30.03.2021 15:02:10 | Dreamy