v ucelení
v ucelení
život není
zase až tak
dlouhým
stojíš na rohu a čekáš
až přijede syn
a ty přisedneš
do auta
jako spolujezdec
život není
tak dlouhým
míjíte se
skrze okénko vidíš
v protijedoucím autě
řidiče
není jím nikdo jiný
než ty sám
vedle na sedačce pro
spolujezdce
sedí tvůj syn
vysvětlování
nemá smysl
vždyť také tobě
kdysi
kdosi
říkal
život utíká
někdy přijde čas
který se spolu s nostalgií
zastaví
jako bys někomu
mával
někomu
koho není vidět
tušení
má v sobě sílu
vizualizace
v ucelení
jdou zástupy
jdou
mlčí
v nich loučení
jeden květinou
jiný písní
druhý tichem
další rykem
každý a vše
má své místo
ještě jedno zamávání
příště
nalomená haluz
ve větru kývá
pohupuje se
jakoby ještě
cosi nedořčené
hledalo příjemce
to možná jen kroky
vzdalující se
tiší
tichnou
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Je to pořád stejné, už kdysi jsem nad Tvými texty hodně přemýšlela, mají v sobě něco navíc. Ráda jsem četla.
31.07.2021 21:29:39 | Philogyny
...Nezapomenout si říci to podstatné....láskyplně.....vždyť to tak rychle utíká......ať není pozdě.....o Lásce.....Ji.
31.07.2021 21:28:52 | jitoush
Ach, tak nerad si s blízkým tisknu vroucně slova. Protože znova a znova... nerad se loučím! (I když krása v nerezu stisku... otiskem v očí zůstává*)
30.07.2021 22:42:03 | šerý
není jím nikdo jiný
než ty sám
vedle na sedačce pro
spolujezdce
sedí tvůj syn
Bývalo u mě naopak.
Vedle sedávala o dvě generace starší
matka.
to mi připomnělo dávnou dobu
30.07.2021 19:58:53 | ttragelaf
Opakuje se to, jako deja vu, jako včera by to, jen dnes v opačném gardu. Vždycky, když odjíždím od rodičů, a vidím je ve zpětném zrcátku pomalu přecházet chodník, oči se mi orosí ...
30.07.2021 12:08:17 | Vivien