Disperze městyse Jimramov

Disperze městyse Jimramov

•Π•

Jimramovem líně Svratka teče,

vlní a převaluje čas v ní tekoucí,

duši, co do ní se zadívá, obnaží a svleče,

na výlet ji krásou vůně provází.

°Π°

Vzala ji k rybníku,

slunce  tam k němu oparem přichází

i staleté zvrásněné vrby na hrázi pookřály, v záři doteku,

duše fascinována disperzí slunce, ztichne, ono odchází.

°Π°

Propadá hladinou, jenž čeří vánek lapený v ďolíku,

duše radostně splývá ve vlnkách skutečnosti, blahem

a slunce se tříští, přetvořené v blyštivé korálky rosy, pohozené v lesíku.

Je konec... Duše zase musí hledat, co je jí darem.

•Π•