milencem byla pět dní v týdnu a já
bych s tebou něco podniknul vždy jen
dva podvečery a dvě noci?"
Dveře práskly a páté patro se zachvělo
samotou. Zrádnou, nevyzpytatelnou
samotou. A strachem. Z vytouženého
snu být sám sebou. (Ezoterický
okultismus doposud servírovaný
jako mimořádně veselý, společenský
večírek s fraky, róbami a předhánějícím
se bontonem.) Bílým rukavičkám ale
chybí prsty.