* * * 36)
* * * 36)
Sbírka: Vzdoromládí
Probuzení do naprosté tmy
padající na mou lebku
ztrácí význam samotou a zoufalostí.
Kosti rozházené před prahem
jak cestou k svatebnímu domu kytice
osloví naprosto přesvědčivě
postavu ztrácející se v šeru.
Tam někde se válí poházená slova,
sliby dané v opilosti,
lásky nezkalené citem,
bláznovství bez moudrosti.
Propagace sebe sama
na plakátu vlastních vět
se stává programem,
cílem,
životním vyznáním.
Jen touha se vrátit
leptá duši,
jež něco chce říct.
22.6.1986
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Tam někde se válí poházená slova,
sliby dané v opilosti,
lásky nezkalené citem.
To je boží :)
01.11.2021 15:08:15 | Ucitelskej
Ono to někdy dokáže i v nás samotných křičet a člověk stejně jako by neslyšel nebo si s tím nevěděl rady. V dnešní době by asi přišlo draho nechat si na probouzení rozsvíceno...:-)
01.11.2021 08:19:42 | Dreamy
Vlastně už nevím, co ten křik ve mě znamenal a proč byl. Je fakt, že důvodů bylo tenkrát dost a dost. Svítit se ovšem mohlo po libosti. Energie byla haléřová položka.
01.11.2021 08:54:27 | Jan Kacíř