Já a můj stín
Já a můj stín
Kdysi můj stín mě předešel
když slunce bralo žáru účet
a fíkovník co zešílel
začal v tom žáru zase pučet
a přísám bůh i s kořeny
jsem potkal kráčející strom
list zžehlý, barvy mořeny
a větve , vycíděný chrom
a z puklé kůry borovic
uvízlá skápla věta
že nepřežijem tenhle hic
hic letošního léta
v tom napajedlo k oblakům se vzneslo
se všemi pruhy, skvrnami a drápy
už tenkrát Ararat měl jenom jedno veslo
do archy naložil jen samé staré křápy
půl druhé míle k nádraží
prach vymazal nás z cesty
mě, můj stín, to mé závaží
a s tím i naše resty
teď pozpátku se vleču prašnou pouští
když náhle zasyčel a vzplanul i můj stín
a slunce dál mi pěkně žilou pouští
když našli mě, já vypadal, že spím...
Komentáře (14)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
úžasná žeň omamně vonících básní...vůbec nechápu, jak jsem je mohl přehlížet...omlouvám se tedy dodatečně* ST*
25.06.2022 13:58:42 | Frr
..Toto Tvé básnění mě bavilo....ráda jsem četla...má to jiskru a vtip...Ji./úsměv/
11.11.2021 19:20:19 | jitoush
Toho je tolik, co bych k této básni psala, a krásného. Ten žár když člověk zažívá, téměř zasyčí u napajedla. Však potom, i po letech, chce zas a zas, a napadá mě, slovy pana Lasicu, že to už nikdy, nikdy nebude ono ...
11.11.2021 17:19:37 | Vivien
Vivienne, tuším, že máš pravdu, už nikdy to nebude ono, ale i ozvěna potěší, díky za komentář
13.11.2021 09:29:10 | Matahaja
Skvělé. Líbí se mi Tvá poezie*
11.11.2021 17:17:42 | šerý
Díky za zprávu, roz kouká vám se a čtu ostatní a co píšeš se mi líbí. Zdravím.
13.11.2021 09:33:12 | Matahaja
Chvíli jsem přemýšlela,
jestli mě neruší ta změna délky veršů
a pak jsem si uvědomila, že vlastně ani ne.
Ono taky v tom horku...raději vyšvihnout
pochvalu za rýmování.:-))
11.11.2021 15:36:49 | Dreamy
Dreamy, fakt v tom horku přesah sem, přesah tam, byl jsem rád, že jsem cestou ze skladu v Maratxí dorazil na nádraží,přeříkával jsem si nádech, výdech. Díky za zprávu.
13.11.2021 09:37:03 | Matahaja