vše doposud
pozbylo na vážnosti
odlétlo
jako když roztrhneš
prachovou peřinu
viděli jsme se
v jediném pohledu
který skýtal vše
nebylo třeba
jiného vyjádření
rovnost každého z nás
před sebou samým
byla dostačující
abychom chápali druhé
nic nebránilo tomu
abychom se
přirozeně objali
ta vzájemnost
nám chyběla
spojili jsme články
vesmírného řetězu
zafoukal vítr
hvězdnou oblohou
nesla se melodie
pospolitosti
V dlaních nejenom otlaky z práce a spleť životních čár. Je v nich i útěcha a lidské teplo.
13.11.2021 02:54:39 | šerý