Vyznání

Drahá, hladím tvoji tvář

a slova jsou jak kameny

jež nikdy nezachytí zář

tam kde je zář, jsou plameny

 

ty láskou žhneš a hasíš rosou

slz, které vyprýští

já potkávám tě, žínku bosou

na cestě minulé i přespříští

 

tvůj hlas, když žalem zlomí se, 

ty stojíš vždycky vedle mně, 

je jak jablíčko na míse

je jak jablíčko snědené

 

už není, ale stále voní... 

Tak, přesně tak by jsi mi zbyla

i kdyby jsi mě opustila

 

jsi zvláštní lvíček, tlapky tvoje

maj místo drápů pavučinky

a umí dotknout se mých víček

umíš si s nima namalovat linky

 

když v noci budíš se, jak dítě

tak moje srdce zamrzá

a spíš než vidím, tak jen sním tě

stojíme spolu, koník rzá

 

a mám o tebe strašný strach, 

že sklouzneš zase ve spánek

a koník mizí, víří prach

v sednici přede verpánek

 

půlnoc se chystá odtlouci

dvě slova, lásko horoucí

 

miluji tě...