Mé srdce jako veverka
slyší oříšek v tobě
a sbíhá středou z úterka
jsouce sudé v liché době
po stráních skrání stříbruje
kde žár se s chladem hledá
kde pasíř stud už nýtuje
krev na pasíře nedá
a vlnu vlny krve mé
topíš, a už jsi utopila
z večera plašíš poledne
však veverka by pila
mihne se sadem červená
dlaň pohlazením tluče
dotýkáme se nebe dna
podzim už začal skučet
a vlnu vlny krve mé
topíš, a už jsi utopila
dotýkáme se nebe dna
a maličká už pila...
...Máš zajímavé obraty.....podzim už začal skučet....a přenáší mě to někam do příběhu na hranici skutečna a neskutečna.....Ji./úsměv/
16.11.2021 19:44:51 | jitoush
"... a vlnu vlny krve mé"* Jak empatický výdech, hledajíce na rtech slova.
14.11.2021 18:39:03 | šerý
Neotřele znějící obraty, hezká báseň, jako ty předchozí.
14.11.2021 12:26:29 | blues
Blues, děkuju za zprávu, koukám z okna na ten nádhernej podzim a ejhle, zase Veverka, užívej a zdravím.
14.11.2021 12:55:39 | Matahaja
Pěkná a zajímavá, jen mi tam trochu trápila ta A .)
14.11.2021 12:19:46 | Constantine
Ahoj, díky za zprávu, když si to teď po sobě čtu, dávám ti za pravdu, jsem otrokem rytmu, přemýšlím, jak z toho. Zdravím.
14.11.2021 12:36:57 | Matahaja
Si poradíš.) věřím ti, že když končíš na a, spojky a jsou navíc, kazí to celkový dojem .) Jen tak dál, píšeš celkem pěkně.) klidnou neděli přeji
14.11.2021 12:43:50 | Constantine