Eutanázie

Najdou si mě vždy
a všude
šílenci, smažky, socky, alkáči, zkuřky
zbloudilé existence
jako já sám.

Cítí, že jsme si blízko
můžeme přeskočit pět kilometrů
zdvořilostních frází
a seznamovacích keců
a hned jdeme k jádru
dřív mě to bavilo
ale už ne.

Když sem se naposledy vrátil k braní,
trávil jsem opět čas s vyfetlama
kterým jsem se vyhýbal
znova v bytech, co
by se daly označit za squaty
opět byly na stole zrcadla s brčkama
připravené k nebo odložené po
použití.
Bavili se o ufonech,
iluminátech, smyslu života a vesmíru
a drog
a vyprávěli si historky o šukání
a půlka z nich už roky nešukala
nebo nikdy
a
mě to tak zatraceně nebavilo!

Dřív jsem byl stejný, hoši
kecal jsem o třech věcech naráz
s šílenýma krávama
a ujetýma maníkama,
co mě podělali,
co si stříleli na zadní sedačce mýho auta
a
chcípal jsem z toho, jaká hloubka
je v našich konverzacích
(Pseudointelektuální feťácký hovna možná
takovej ten pocit jedinečnosti okamžiku
+ působení látky)
ale už to tam nebylo.

Nudili mě, hnusili se mi,
toxický kýč
sterilita pekelné nemocnice.
Hnus, reminiscence
špatné déjà vu
kurva, vždyť jsem úplně jinde
-uvědomil jsem si-
nejsem v těch kruzích dávno
nejsem normální
jsem toxik
nejsem narkoman
sem přetočenej léčbou
abstinent
tehdy ještě recidivující abstinent
-nebo jak to všechno nazvat-
a to bylo teprv špatné
TO, co mě ničilo, žralo mojí duši
i tělo
pro TO, kvůli čemu jsem TO praktikoval
jako Uroboros
vše bylo najednou fádní, nudné
a nenaplňující
tak jsem toho dne léta páně 155 lysohlávek
přejel se, přetavil se, vyudil si závity
a šel se znovu léčit …

Pečlivě jsem studoval obor
získal titul drogového experta
pět ze třinácti mých terapeutů
mi navrhli, abych dělal terapeuta.
Děcka se na mě obracej
pro drogový konzultace
pro sdílení dojmů.
Ach, jak nechutně se mi vybavuje
to štípání a píchání v nose
Fuj, Bože!

Dobře, ve čtvrtek jsem měl flashback
V pátek jsem měl den plný výčitek.

Říkají mi, nedávej ostatním na úkor sebe,
když oni mi ale taky dávají
něco ze sebe.

Mám tu tři lidi, kterým teď
-co vlastně-
Pomáhám?
Řekněme Lucka, Martin a Lenka
16, 17 a 15
Tři různé příběhy,
tři různé konce (?)
Dopisujeme si
(chatujeme)
radím jim, zišťuju,
domlouvám, poslouchám
zasazuju brouky do hlavy
a semínka
bojuju i za ně
jsou přesně tam, kde jsem byl já
a já ten vlak nemůžu zastavit
takle to nefunguje
ale dávám jim kus sebe
modlím se za ně
protože když nechají drog
možná je naděje i pro mě.

Jsou moc mladí,
já jsem přece ten
už
pokročilej
zkušenej čurák
co okusil všechno
kromě teda toho a toho
a nalezl veškeré poklady
na konci duhy.
Namlouvám si, abych
přehlušil vlny nicoty
pleskající o měkké skály mé sebedůvěry.

***

Pandemie se pořád šíří
nejsme schopni to zastavit.

Normální lidé to nevidí
je to jako ta říše za zrcadlem
ale když to spatříte
ste toho součástí.

Plivanec do dlaní
a prázdné odhodlání
hlupáka.