Zahrada plná květů
svou barvou, promlouvá k světu.
A zeleň svěží její
na hlínu pod ní hledí.
Spojeni v jedno
země i květ
Nerostou najednou
nevzejdou hned.
To čas, jenž kolem kráčí
neříká jak kdo komu stačí.
Rozhodnout pomáhá
co, jak bude dál.
Kvítek Duhový
v zahradě života.
To duše její
nádherně rozkvétá
Ta Tvá
Psssst....
Nic neříkej
☆
~☆~
Zahrada s láskou, kde duhové květy
svými okvětními lístky
rozezní tóny lásky *
Pohádka..na zimu a zahřála pěkně, Mirku.:)
06.12.2021 22:10:16 | jenommarie
...pěkný a poetický...;-) jen mě mate tvá interpunkce...někdy tam je, někdy ne...ale je to tvůj styl...(kdybys to bral jako kritiku: já ji nepoužívám vůbec, usnadňuji si to, nadělal bych v ní asi chyby..)
06.12.2021 14:54:56 | Marten