odcházíš do noci
a já
musím tě nechat jít
hledat
co stále nenacházíš
jednou to uchopíš
až vcházet budeš
( pokolikáté již)
znovu
do hluboké noci
ve které uzříš
nic není
jaké se na první pohled
jeví
ještě jsme nedohlédli
.
.
.
kde cesty se dělí
tam vzájemně se pojí
v rozloučení
musím tě nechat jít
a věřit
že oné noci prozříš
čeho tak pevně se držíš
neudržíš
pozříš
dívám se za tebou
abys nevěděl
v duchu žehnám ti
co hledáš
nalézej
nejdražší vykoupení
jen poctivou mincí
směníš
I s bolestí v srdci
přesto..musí se nechat..
ta cesta druhým otevřená..každý má svojí..
co srdce spojuje..
však nic nerozdělí..
každý má svůj čas
..k uvědomění
nemění se tím ..to základní *:)
Také to v mnohém tak cítím, že tak musí být, jinak to ani nemá smysl *
Krásné Zdeni a hluboké. :)
03.01.2022 14:10:51 | jenommarie
Občas, asi únavou, už nehledám, línou a pohodlnou cestou jak stojatá voda, ale pak, kdosi (cosi) rozčeří hladinu, že hola hola, nenech kalného v sobě dřímat, a zas průzračním .. a možná mi on právě žehnal
14.12.2021 16:01:35 | Vivien
to jsou ti ... neviditelní vidoucí ... tak ať na nás, Vivien ... nikdy nezapomenou ... úsměv.z.
15.12.2021 12:12:11 | zdenka
píšeš pěkné životní příběhy .) rád čtu
14.12.2021 12:25:15 | Constantine