duši halíš
nebeským závojem
hebkým
jak milencovo pohlazení
dotekem
kterému se neubráním
jsem rybou
lapenou tichem
tvých propastných
dlaní
propadám se tmou
stávám se lagunou
čekajíci na svítání
duši mou
halíš nebeským
závojem
hebkého procitání
když místo sítě mušelín, nechám se "polapit" a závoj poodhalím, krásná Zdeni
19.01.2022 15:45:18 | Vivien
děkuji…Vivien…ráda jsem potěšila tvou duši … úsměv jí tolik sluší … úsměv.Z
19.01.2022 19:50:16 | zdenka
....A pod závojem úsměv z napojení.....Ji.
P.S.V poslední době,milá Zdeni,jsou Tvé verše tak tenounce jemňulinké,jak ty padáčky nesmrtelnosti od "mých"pampelišek......jen jemně fouknout a ta nálada jitřně obnovující se rozprostře do prostoru,kde se nadechuje pro Lásku...
19.01.2022 12:01:46 | jitoush