Nedokážu to dostat ven
Nedokážu to dostat ven
Když ono to svírá oči do pláče
a nějak zvláštně tělo scvrkává
do starého bochníku chleba
který okorává na větru.
Už není nijak užitečný
Není dost čerstvý, dost vláčný, dost křupavý
ohleděl se a zajedli se ho
Nemůže sám sebe upéct znovu.
Ten pocit se nerýmuje s žádným slovem
a nesedí do jedné jediné noty
Nejde to použít a stejně mě to svírá
v kleštích, které nejdou povolit.
S pláčem ještě více reznu
slova se zasekla před hlasivkami
nezajímavá, nechytrá, nehezká
nehubená, nebohatá, nevtipná
není důvod u ní dál stát
svoje už splnila.
Komentáře (9)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
...tohle taky asi znám... a zas bude dobře, jen vydržet*
a je to skvěle napsáno! a ta pasáž s tím chlebem... a vůbec - paráda...;)
28.01.2022 13:44:52 | Sonador
Jsi jistě nepostradatelná
a tvá úloha zde též.
Neboj se..ono to jen
v určité fázy života někdy přijde..
Jen si to musíš říkat
a plňit si i sama pro sebe*
Neboj se, ono to zase půjde**
27.01.2022 23:55:09 | jenommarie
Joo .. .jednou určitě jo. Je to jak na houpačce, už bych si mohla za třicet let zvyknout :-D
28.01.2022 09:42:55 | Aaliyan
jen chci pro trochu odlehčení … znám jednu babičku, které je dnes přes 90 let… ukázala mi srdce z chlebového těsta… má jej na památku ještě po svých rodičích!!! když se brali… i okoralý chléb dokáže zázraky… úsměv…z
27.01.2022 21:58:51 | zdenka
...Ta sebetrýzeň onoho pocitu na nic je skličující...když vypláče se a krapet zrezne,čůrky slz zanechají stopu...tak jednou to oschne,projasní se,Slunko nachystá ztuhlou olejničku a čersvě namazaný den...pěkně do tlusta ...to možná kousek po kousku, s prvotním skřípotem rozpohybuje přiznání si,že se to prostě vždycky rýmovat nemusí a ani nebude.......Ji.
27.01.2022 16:58:49 | jitoush
Za mě nádherná práce*
A také to krásně naohýbané slůvko "... ohleděl se."*
27.01.2022 14:55:19 | šerý