touha
touha
čekala jsem na Tvé slovo
až dá pít
ústům vyprahlým
toužícím po životě
do květu vetkal jsi
tenkou pavučinku
můj dech si s ní pohrával
učil se
neublížit
vybalancovat
střed
tam někde
právě tam
štětcem udal jsi
bod
střetnutí
všech pro a proti
dobra a zel
jak přišel jsi
tak jsi odcházel
v tichosti
přirozenosti
beze slov
mír Tě provázel
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Nevím proč, jsem si název básně tentokrát nespojila s touhou, co se jako první nabízí. Myslela jsem na touhu po životě, touhu tak velkou, že stane se zázrak.
30.01.2022 20:34:16 | Vivien
Snad správně jsem pochopil, že nakonec vše v souladu, spolu s příchozím.
Je dobré věci uvážit i vyhodnotit dobra a zla. Říci si své pohledy. Věcná dizkuze a hledání shody, je výsadou moudrých. Tak snad touha konečně naplněna.*
29.01.2022 03:50:25 | šerý