Neříct nic

Vedle otázek,

co nemají odpověď

a odpovědí,

co nemají otázku

 

je tu vždycky něco

nebo nic.

 

Všechno je v pohybu,

když stojíme na místě.

 

Planety se točí,

galaxie se točí,

vesmíry se točí,

někdy se jen pootočí.

 

Nic není vzhůru nohama,

když obracíme noviny.

 

Mladí šílí ze starých,

staří šílí z mladých,

ostatní šílí ze všech,

všichni dohromady nešílí vůbec.

 

Jeden svět shoří,

aby ho druhý následoval

a nový vznikající,

vezmou ti dva sebou.

 

Nad tím vším

(v šeru, v prázdnu všeobjímajícím)

se vznášejí

 

otázky,

na které nikdo neodpoví

a

odpovědi,

na které se nikdo nezeptá.

 

A někdy je všechno

tak jednoduché,

tak komplikované,

tak všehovšudy zřejmé,

 

že

 

zkrátka

je nejlepší

neříct vůbec 

nic.