nenacházím pro tebe
kráso slov
však stále je hledám
jako naději
když k večeru
slunce nad končícím dnem
se sklání
mé oči hladí
světlo i stín
nehledám vinu
strach propouštím
z konečků prstů
chvějivou elektřinu
to aby nedusila
krásu
naději prozářeného
jasu
nenechám si vzít