Tahy štětce

Příběh stěn v mezidobí.
Sonáta barev hladí.
Tryská vodotrysk z Pošembeří.
Slova jsou prostředek
a barva výsledek.

Maluj mi každou buňku,
ať je nová a jiná
s důvěrou procítěná.
Stvol emocí je má voda.
Tráva je báje,
co ke krásnu zvedá.

Barvy padají jako dostihy koní.
Pardubice zní i dusot vidí
v hrdle přeživších dní.

Přetáhla jsem tah.
Abstrakce má vůli
a naději dát -
před katedrálou stát.
Jsem nakročená a začínám tát.

Tvá slova polibkem sát.
Do očí se vnořovat
a sny milovat.
Řekla jsem, že jednou světlo
ze stínů ukáže rozmarýnu,
tak klekám v Pánu.
Jsem šťastná v obrazovém dojmu.
Láska dá pojem domu.