anděl

poslední nákladní vůz
vysypal do moře štěrk
a zakryl tak zbytky sutin
z předchozích událostí

na odlehlém místě
vznikla nová pláž

voda se zbarvila
do tyrkysové
a byla kalná

Petr přemýšlel
jestli se ostré kamínky (dovezené
z nedalekého kamenolomu)
ještě za jeho života
obrousí na hladké oblázky

jeho soused
který také zřejmě před něčím prchal
to před pár lety
asi půl kilometru na východ
udělal stejně

kamínky měl pořád ještě ostré
vodu tyrkysovou
a trochu kalnou

nejspíš zvolil dobré řešení
pokud měl ovšem
dostatek času
a neutíkal sám před sebou...

když byly děti malé
Petr jim říkal: ,,je
fajn
poučit se z chyb druhých

to vás nic nestojí

není ale nad vlastní chyby
z těch se totiž
poučíte nejlépe...,,

vzpomněl si na to
a pousmál se

pokud je řeč o dětech
tak je dobré zmínit
že si Petr přál
aby jeho popel
byl vysypán právě tady

když to přijmou
a přijedou na dušičky sem
do domu na pobřeží
možná
tu s podzimním soplem u nosu
uvidí věci
z jiného úhlu pohledu...

teď bylo ale léto
a En si na večer
udělala perleťové nehty

toho bylo třeba využít

v jisté fázi života
pro Vás začnou být důležité
předtím nepodstatné věci

vybral její víno
přinesl rudé růže
a pustil hudbu

vyzval ji k tanci

ona se ho dotýkala
tak
jak to měl rád
a
on
jí to oplácel...

myslel si
že už zažil všechno
že jej nemůže nic překvapit

tohle bylo ale nové

dostal druhou šanci
a teď cítil
věděl to téměř jistě
že jde dál...

celý život byl hnán myšlenkou
že se musí o En postarat
že ji musí chránit

že ona potřebuje jeho

a tak
se mu do cesty stavěly situace
které odkláněly jeho pozornost
od pravé podstaty
proč tu byl...

teď
když se ráno probudí
a nemá ani páru
co je za den (protože
to není důležité)

když se s doktorem
dohaduje
o dalším postupu
ve věci jeho zdraví

když čte literaturu
která jej vrací na cestu

přemýšlí
že on celou dobu potřeboval ji

potřeboval nebeskou bytost
aby jej postrčila

to
pro co lidé chodí
do rockového klubu
nebo do kostela
měl před očima

existovali tací
se kterými mohl splynout
to ano
nebyli to ale andělé...

když hudba dohrála
nechtěli se jeden druhého pustit
a tak tančili v tichu

En se ho zeptala: ,,co
jsi mi chtěl říct?,,

zasklily se mu oči
a odpověděl: ,,většinu
života
jsem se díval blbě...,,

pak musel polknout
aby získal čas

za malou chvilku se nadechl
a navázal: ,,málem
jsem
to
celé pokazil...,,

nastalo ticho
které mu dopřála

se slzou v oku dodal: ,,skoro
jsem popletl
jeden
lidský život
který mi byl dán...,,

En přestala tančit
a nechala to chvíli tak

nakonec se k němu přitiskla
a pošeptala mu do ucha: ,,jestli
budeš chtít
naučím tě
zase
znovu
létat...,,