Potok světla
obtéká kameny planet
Vstoupím do jezera
Tvé lásky
ponořím se pod hladinu
Tvého těla
Necháme ticho
aby zastavilo
dopadající krůpěje času
z hladiny zmizí kruhy
Budeš oblečena
jen do zrcadlení
moudrosti stromů
do stříbra oblohy
Vystrčíš hlavu
zpod zvlněné přikrývky
Vodopád vlasů
necháš přetékat
přes stavidlo pelesti
abychom se v sobě neutopili
Ta poslední sloka mluví za vše, stačila by jenom ta :-)
13.06.2022 18:27:09 | básněnka
Mám raději, když čtenáři mé texty doplňují, než když v nich škrtají. Krásný den.
14.06.2022 08:40:08 | Kaj