Bojí se rozkousnout pocit jako by ses nikdy nevrátil
a ty
ani nepopíráš pravá jména, slova a vyznání drobící se ti z úst
vždyť skoro všechno už se stalo, už sbíráme jenom následky
a ty to víš
a něco v tobě ví, že tady
jsi zase o něco méně dobrým člověkem
tvůj hlas zní najednou staře
a není v něm ještě znát ani stopa podzimu, vždyť
je ještě brzy
způsob kterým je zmačkaná peřina tě připomíná
porušuješ tím konstrukci dnešní noci
kdy se všechno vrátí k počátkům, k tobě
nezabráníš tomu
hluboko uvnitř posledního muže odjede vlak a nikdo z nás nedojde k rozloučení
které bychom si zasloužili.