mlha jako mlíko

vešel jsem do toho podniku na rohu
abych nám koupil nějaké pití

En si zatím
venku
vybírala šátek
protože jsme (tak
jako všichni tady)
jezdili autem bez střechy
a jí už nebavilo
mít pokaždé rozevláté vlasy

uvnitř byla holka
štíhlá
něco okolo třiceti

bylo tam šero
a v kontrastu s venkovním hicem
nebývale chladno

na stropě šlehal vzduch
asi sto let starý větrák

v jednom rohu
poblikával ztichlý jukebox
a v druhém
seděl chlápek v plášti
kterému nebylo vidět do obličeje
vypadal
jako kdyby žádný neměl

položil jsem na bar peníze
a povídám: ,,dvakrát
něco studeného,,

holka
se na mě otočila
a já uviděl její oči

byly neskutečně vyhaslé
a prázdné

když jsem se do nich zadíval
připomněly mi
takové ty chomáče uschlého slanobýlu
co se ve větru
kutálejí silnicí

nemohl jsem z nich spustit oči

mlčky
natočila jedno pivo
a postavila jej přede mě

instinktivně jsem se napil
a pak řekl: ,,chtěl
jsem to dvakrát
i pro ni...,,
a prstem
jsem ukázal na okno
za kterým si ještě před chvilkou
En zkoušela barevné šátky

za oknem ale nikdo nebyl

bylo tam bílo

nekonečné
zářivé
bílo

jako když sedíte v horské chatě
a nemůžete ven
protože je mlha jako mlíko

holka se na mě dívala
tím mrtvým pohledem
a povídá: ,,cigaretu?,,

moc jsem nevěděl
co se děje
a tak jsem se zeptal: ,,uvidím
ji ještě někdy?,,

chlápek u stolu (aniž
se pohnul)
odpověděl: ,,v tomhle
životě
už
ne...,,

ona jej okřikla: ,,mlč Charóne
tohle vyřídím sama!,,

docela rychle jsem se zorientoval

na nic jsem nečekal
a rozeběhl se ke dveřím

rozrazil jsem je
ale musel jsem se zastavit
za nimi byla
jenom vodní hladina

podržel jsem se futer
abych do ní nespadl

Smrt sáhla po davidoffkách
a klepla s nimi tak
že jich pár
povyjelo

chvíli jsem tam stál
a přemýšlel

oba mi dali
čas

nakonec jsem se otočil
znovu se zahleděl
do těch očí
a
docela nasraně
jsem jí řekl: ,,jo
jednu bych si dal...,,