mohu si k vám přisednout?
mohu si k vám přisednout?
poté
co jsme se zabydleli
Silvie a Dave
přijeli na návštěvu
podařilo se nám s En
vybudovat před domem
něco jako zahradu
a tak jsme konečně
mohli večeřet venku
seděli jsme
na kempingových židlích
místo stolu
jsme měli bednu s nářadím
a na ní vyskládaná vína
která nám přivezli
já jsem jim
na oplátku
věnoval pravé albánské mýdlo
a požádal je
aby nám příště
přivezli něco užitečného
Dave to vzal vážně
a začal nahlas přemýšlet
jestli ho do letadla
pustí s vrtačkou...
byl jsem rád
že přijeli
protože jsem potřeboval
probrat taky pár pracovních věcí
holky si šly zkoušet nějaké hadříky
a tak jsme tam zbyli sami dva
Dave pořád něco vyprávěl
a každou chvíli mě kontroloval
jestli ho poslouchám
povídá: ,,...takže
oni se rozhodnou
že chtějí mít dítě
vletěj na to
bušej do toho jako králíci
a ono nic...,,
předstíral jsem
že poslouchám
a přitom jsem po očku sledoval
jak zadní cestou
dneska už podruhé
projela ambulance
to bylo divné
Dave mě vyrušil: ,,...posloucháš?,,
odpověděl jsem: ,,jo,,
a on vyprávěl dál: ,,berou
různý přípravky na potenci
zkoušej všelijaký polohy
homeopatika
ale pořád nemůžou otěhotnět...,,
byl jsem z té sanitky
trochu nervózní
bydleli jsme tu jenom my
a o pár set metrů dál
na východ
ještě náš soused
se kterým jsem se dohodl
že pokud nám nebudou hořet domy
nebo neuvidíme
jak toho druhého
vláčí za autem
jeho bývalí obchodní partneři
nebudeme se navzájem rušit
Dave se dobře bavil
a pokračoval: ,,...tak
zajdou za kořenářkou
ta jim něco uvaří
ale oni pořád nic...,,
nemohl jsem to dění
na zadní cestě
pustit z hlavy
vadilo mi
když se tu motal někdo cizí
uklidňovala mě ale myšlenka
že kdyby mě někdo hledal
asi by okolo nekroužil jako felčar
Dave do mě šťouchnul: ,,...slyšíš
mě?,,
a já: ,,jo
poslouchám celej napnutej,,
napil se svého vína
a navázal: ,,nakonec
ten pár navštíví doktora
poví mu
co všechno vyzkoušeli
a že pořád nemůžou
otěhotnět...,,
pro případ nouze
jsem měl na souseda telefon
říkal jsem si ale
že neporuším naši dohodu
dělal na mě dojem
že jsou pro něj soukromí a klid
stejně důležité
jako pro mě
když se s takovým člověkem
na něčem dohodnete
mělo by to platit
Dave do mě zase šťouchnul
zajíkal se smíchy
a povídá: ,,...hele
teď to přijde
doktor se na ty dva udiveně dívá
kroutí hlavou a říká: copak
vám jeblo, chlapi?...,,
to už se řehtal na celé kolo
a do toho ječel: ,,chápeš?
byli to dva chlapi!...,,
instinktivně jsem se rozhlédl
jestli někoho nerušíme
nemohl jsem si
stále zvyknout
že žijeme na samotě...
večer
když se Dave uklidnil
a vyspával své víno
táhly okolo mola ryby
hlásiče mi vesele poblikávaly
a já jsem ty potvory
dával rovnou na gril
holky se k nám vrátily
a tak jsme tam seděli
v tichosti
okolo ohně
a poslouchali cikády...
pozdě v noci
se na cestě objevilo světlo
pochopil jsem
že k nám
tmou
klopýtá někdo s baterkou
vzal jsem do ruky jedno poleno
a čekal jsem
celý den směřoval k tomu
že něco přijde
byl to soused
ten
který to tady objevil jako první
který vyhledal tuhle samotu
dávno před námi
došel až k nám
chvíli jen tak stál
a pak
řekl tichým hlasem: ,,dnes
mi zemřela žena
a já
nechci
být
sám
mohu si k vám přisednout?...,,
Komentáře (32)
Komentujících (16)
Doporučit
Tisk
Četla jsem bez dechu a přemýšlela co se dozvím na konci.. Čekají stálo za to, jako vždy.
28.07.2022 16:32:35 | Lioness
Páni brácho
dáváš to pěkně po lžičkách
Nejsem sáhodlouhý čtenář ale nakonec jsem vydržel až dokonce
Nelituji
Taky bych bušil
Ale ne s mládenci
20.07.2022 20:13:31 | kudlankaW
Celý text směřoval k tomu, že něco přijde.... a přišlo. Umíš to. Zase jsem ráda četla
20.07.2022 11:55:11 | Lexi
.....To je to ono,co je v Tvých textech cenné,co se někdy podaří více a někdy méně
a někdy taky vůbec/úsměv/...a tady to "projelo" mírou vrchovatou,kdy i já jako čtenář čtu a ono mě to vlastně odpoutává a já v té chvilce soustředění jsem tam,ve Tvém příběhu,v té energii okamžiku,kdy okolní svět ustupuje do pozadí,neexistuje......dvě linky,které vytváří ono pomyslné znepokojení,napětí,proplétají se a člověk vnímá naznačený kontrast....a pod tím vším lze "číst"mezi řádky a plně si uvědomovat,jak se vlastně ve skutečnosti věci mají......Petře,toto mě vtáhlo......Ji./úsměv/
20.07.2022 11:14:52 | jitoush
2.7.2022 mi zemřel manžel. nebyla jsem mu nablízku, když dostal mrtvici. možná by ještě žil. ahoj, Péťo, prosím, nereaguj, nebudu schopná odpovědět. pozdravuju En a objímám Tě pro krásný den.
20.07.2022 02:12:51 | Iva Husárková
Ten vtip dobře znám, ale zasazený do tvého vyprávění
a s tím životním triptychem
..jak to umíš TY..udržet linii
a poutavost děje.
Přitom si to snadno člověk uvědomuje
..že toto je tak reálné.
No
..jedni slaví a druzí *
Je to tak.
Ráda jsem k TOBĚ Péťo nakoukla,
mějte krásné letní dny a pohodu *:)
19.07.2022 23:39:48 | jenommarie
Silnej a skvělej příběh bráško!*
Co život bere a co život dá. Pěkně podaný jeho popis a řekl bych, tvůj jeden z nejlepších. Bravo*
19.07.2022 16:10:07 | šerý
Někdy se ledasco potká, až z toho mrazí.
Zrovna včera jsem byla v Olomouci,
dostala jsem za úkol koupit čerpadlo,
stejné jako minule...víc informací jsem nedostala,
a tak jsem vyrazila do obchodu, stejného jako minule
a doufala, že tam bude stejně příjemný pán...jako minule.
Můj plán mi vyšel, jen ten pán, ke své příjemnosti,
byl ještě nějaký nesoustředěný, chodil z místnosti do místnosti,
opakovaně se ptal svých kolegů na stejné věci a když už poněkolikáté
kolem mě procházel do skladu, podíval se na mě přesně tím pohledem,
který tě nenechá chladným a někde vzadu slyšíš, jak v tobě rezonuje
"Poslouchám..." a on řekl..."Omlouvám se, právě jsem se dozvěděl špatnou zprávu." a pokračoval ve svém bezmyšlenkovitém pobíhání.
Po chvíli si sedl za stůl a když se mu podařilo po několika pokusech vytisknout
tu správnou fakturu, chvíli se na mě zadíval a řekl..." Před chvílí mi volal kamarád, kamarád v mém věku a řekl mi, že mu zemřela žena"
Oči mi sjely na jeho snubní prsten a špitla jsem..." To mě moc mrzí". Stále se mi omlouval a já ho ujistila, že to není potřeba. Za život by se člověk omlouvat neměl a že s sebou nese i hlubokou bolest... nese.
No a teď čtu Tebe a po pravdě už se mi ani špitnout nechce...jen, sedím tu klidná a smířená. Díky.
19.07.2022 15:58:42 | Dreamy
drahá Péťo
to já děkuju
za návštěvu
;-)
PS: tím
vystřelovákem
pro vnouče (kdyby
to byl kluk)
jsem v minulém psaní
myslel nůž...
19.07.2022 17:57:26 | piťura
Ty máš dar... dar psát o "obyčejných" věcech, o životě... způsobem, který mi způsobuje mrazení v zátylku... a v poslední době (ostatní prominou) mi to opravdu dělají jen Tvé texty... ST*
19.07.2022 14:39:54 | Sonador
Myslím, že s obdivuhodně vyvinutou intuicí ses už narodil Petře. Opět jsi mě nenechal při čtení vydechnout. Překvapivým závěrem, ovšem i velmi dobře vloženou přidanou hodnotou Daveho vyprávění. Takže ten smutný příběh nezní prvoplánově ani kýčovitě.
19.07.2022 14:25:31 | Vivien
drahá Vivien
děkuju za návštěvu
a krásný komentář
:-)
PS: někdy stačí
vyjít ven před dům
a dělat si poznámky, viď
19.07.2022 14:29:51 | piťura
ano, život je venku :-)
jen oči otevřít
a někdy
pouhým tichým pozorovatelem
třeba už jako letitý
u otevřeného okna
ulice velkoměsta
19.07.2022 14:35:12 | Vivien