Černo-bílé sny...

Po stopách v řece,
zbyla jen vzpomínka.
Ztrácí se lehce,
ale těžko už nabývá…

Kopretiny pláčou,
sklání se k zemi níž.
A pošetilí blázni z mostů skáčou,
aby byli k peklu zas o krok blíž.

Ve snech sbalený splín,
voní jako ty kytky.
Mě zbyl jen slaný klín
a smuteční svitky.

Verše cos kdysi psával,
ze slov tiše nejsladších.
Den co den mi dlaní mával,
teď už to však nestačí.

Černo bílé kino není,
všude smutná tma.
Hrdlo tíží tohle snění
prach usedá na můj šat.

Odjíždíš mi nenávratně,
odjíždíš mi bůh ví kam.
Ale proč to všechno vlastně,
na to už se nezeptám.

Poslední lístek,
na poslední film.
V dlani zvadlý kvítek,
že je vše naposled, dávno vím…