naučnou stezkou
netrpělivosti se dá utéct
i jedna druhému…
jenže napnuté vodítko a zvířecí energie
s pudem prvenství
stejně bezvolně předurčí směr
kde chvíli stojím
v hledáčku pole chrpy a vlčí máky
včelu co si vybírá a
svobodně létá z květu na květ
hřeben
pod nohama jedna z devíti skal
v očích tři sta šedesát stupňů nebe
barvitá krajina gaussových křivek
běloba vzdálených chalup a rozevlátých bříz
které snad z ničeho rostou v kameni
a jejich měkký stín neustává
mozaikovat úžas
že tady a tam a tam a…
jsem taky doma
jako když volám z podkroví do sklepa
z nejvyššího bodu bez limitujících stěn
odpověď je vyplašený pták
zadržený dech příštího záběru
a čerstvý vítr
a sebezáchovný strach
tak blízko
hloubce neměnných časů
Báseň v srdci. Tvůj nick je cesta do lesa a tady jsou natolik spříznění- les i cesta, že utváří symbiózu, kterou pochopí každý, kdo kdy šel, šplhal, neničil a pomáhal.
Vzduch a dech. Děkuji. S každým dalším kilometrem.
31.08.2022 23:18:22 | Now
To já děkuji. Ani nevíš, s jakým potěšením čtu Tvůj vstřícně vlídný komentář. Takových krásných a dosud nepoznaných míst všude čeká. Často bez směrovek a turistických značek. Jen je objevit:)
24.10.2022 15:44:14 | cestadolesa
máš tam moc pěkný místa - krajinu v gaussových křivkách a mozaikování úžasu stínem ... a čerstvý vít a sebezáchový strach ... tudyma se mi jde nejlíp, bo prostě poezie
10.08.2022 11:43:44 | lawenderr
A zrovna včera jsem stříhala levanduli, opatrně, abych nezranila...Hezky ses mi tu rozvoněla. Děkuji Ti...:)
24.10.2022 15:41:24 | cestadolesa