Když si strom začne namlouvat vítr
šuměním mu šeptá do koruny
nejkrásnější slova
Diváci rozsazení po větvích osik
tleskají kouzelníku
tisícem dlaní
v zelených rukavičkách
Vášní vyvrácené
řady stromů
lámou srdce
Nesou v sobě kříž
vertikálu i horizontálu
mrtvého těla
Pastýř umdlévá
pod tíhou
ztracené ovce
žíznícího lesa
s mrtvolami smrků
Na pohřbu stromu
překonávám vodu po kládě
chůzí po kmeni
se dotýkám vichřice
Tak to jsem nadšený! Poodhalil jsi moji dřímající sentimentální "slabost" k tvým bývalým dílům poezie, která mě tak těšila. Jo! To je tvář poezie, kterou tak rád vídám. Díky, Kaji.* Beru to od tebe, jako pozornost.
17.08.2022 17:37:16 | šerý
Milý Šerý, to mě velmi těší! Mám další díly této serie. Třeba i některý další padne do Tvého vkusu. Pěkný zbytek dne.
17.08.2022 18:09:09 | Kaj
..Pěkná báseň,nejvíce ke mně "přilnula"první a poslední část.....Ji./úsměv/
17.08.2022 14:59:39 | jitoush
Zašuměla...jak už psala mkinka, trošku ponuře. Přesto velmi poeticky.
Ty polomy slov jsou až téměř hmatatelné.
17.08.2022 14:35:56 | ukrytá v máku