V prasklinách hradebních
dí prorok - a nesmrtelný
roubuje svatební šat meluzín
na knihy - hrobničky dnů
přísklenek tone v pecích
rozdávám střelný prach vranám
by děsily pocestné v lučinách
a májový přístřešek by tesal ostří
copánky hladí ramena múzy
předkové opásaní kořeny mangrove
luk biřicům pne kol tětiv
a mé já kape krví v šatlavě zvonů
nedávej mi milost rudá hvězdo
to raději vyžeň páriů stesk
praskliny sesypané ze zlých jazyků
buší do týla a na prach se sypou
skonaly kapky tekouc po balvanech
mé já též teče v míze vlaštovičníků
v hrdlo trhanů, v nozdry svobodných koní
zpěv stříbrných křepelek v novoluní
zní, zve, vábí, voní, bolí a hřeje
No vida, mnozí pokrokoví "modernisté" se zde zřejmě ušklíbnou. Ale i archaizmus, může stále vzbuzovat obdiv nad našim kultivovaným jazykem. Každá báseň novo součastném stylu, nebo stylu archaismu, může být krásná, nebo nepěkná. Ono záleží, jak se na to čtenář dívá a zejména, jak to autor s poezií umí. Já "staré" styly neupřednostnuji! Ale je nezatracuji a nepřekáží mi. Myslím, kdo má velkou slovní zásobu a má rád pestrý tvůrčí rozsah, ten velkoryse nechá v archaických tvarech slov takové verše žít.
Užil jsem si a pěkná chvilka u Tebe*
23.08.2022 13:25:04 | šerý