Kaluž

Ráno popřála mi kaluž,
ať se mám.
Já jí žert povídám
i úsměv znám.
Je chladněji
a já v tramvaji
lidi počítám.

Možná vidím zbytečný spěch.
Čas nejde vidět na zádech.
Stejně čas je vyhraněný
a hvězdy ho znají
v přísloví i mystice.

Utichám a těším se za kávou.
Kdo mi jí udělá?
Jako vždy sama přece.
Srdce pevně tluče
a klikatí se i v kleče.

Až se vrátím,
kaluž pohladím.
Byla milá a já bez pláče.
Když je smutno.
Podvědomí ukáže.