NÁDECH
NÁDECH
ze špičky smrku
pootevřenými dveřmi
nechám si hrát
ptačí árie
nový den nakukuje
jíme spolu
drobíme
hráč světa
budoucnost
zatím vstupuje na scénu
v záblesku okamžiku
ne v délce
kouzlo dneška
má to chybu?
...
https://www.youtube.com/watch?v=AIeKCH70ipA
Komentáře (37)
Komentujících (16)
Doporučit
Tisk
Báseň s kosmickým ''a dál a dál''
01.11.2022 10:19:45 | vůně mraků
Ano, v sychravém ránu podzimu stačí vyjít před dům, a už ten samotný nádech, je očekávání a příslib, že "jdem na to". Díky, že nahlédls, i otisk.
01.11.2022 10:25:09 | Vivien
Vivi, moc pěkně jsi to napsala.Já se každé ráno nadechuji s velikou pokorou k Životu. Děkuji Ti za tyto krásné verše.
Klidný večer.
09.10.2022 22:09:39 | Jarunka
Tak to je snad telepatie Jarunko, děkuju, dnes jsem se toulala na moravsko-slovenském pomezi, Vyškovec - Machnáč, a vzpomněla si na tebe a Kysuce, že to snad taky v tom hlučném světě zabalím, tam bylo tak krásně, a především, TICHO, božský klid, sama, jen sokoli na modrém nebi ..
09.10.2022 22:16:05 | Vivien
Úplně Tě vidím Vivi, jak si to užíváš. Zítra se opět vracíme zpátky na chaloupku, kde je klid a také bezpečí. V pátek při cestě domů nás řidič při předjíždění na plné čáře!!!! natlačil až skoro do příkopu. Byli jsme s manželem dost vylekaní. Potom zase další nezastavil na stopce a opět úlek. A do třetice naštěstí toho dobrého, nám vjel z vedlejší cesty na hlavní ten obrovský traktor, kterého vídáme jezdit po polích. Nebylo to vůbec příjemné,ale naštěstí jsme dojeli v pořádku. Proto se už těšíme zpátky do toho ticha a klidu. Jen pro mě je to vždy smutné, že neuvidím vnoučky. Ale tento víkend jsme si to krásně užili i v přírodě.
Přeji Ti Vivien krásné toulky, kde TICHO je a Tvoje Duše zpívá.
Objímám.
09.10.2022 22:26:48 | Jarunka
Ano. A moc děkuju Jarunko. Od děcka sním o tom, že až budu v důchodě, najdu si přes sezónu práci na horské chatě, vydávat turistům za okénkem horký čaj a tatranku. A budu zde mít i svou malou komůrku... Možná naivní představa, ale dnešek mi dal naději ... Přeju krásné tiché dny ..
09.10.2022 22:37:07 | Vivien
Ještě jsem zapomněla .-)Ta místa, která jsi prošla také znám. Kouzelná příroda, výhledy a byli jsme i u památníku. Je to už pár let, ale Ty jsi mi ta místa připomněla.Děkuji Vivi.
09.10.2022 22:35:38 | Jarunka
Bylo vidět až na Malou Fatru. Něco úžasné. Ani živáčka. Jen jsem seděla na trávě a koukala. Bylo mi až do plaču..
09.10.2022 22:41:33 | Vivien
Jejda Vivi, tak to znám .-) Ten pocit, kdy se Ti uvnitř ,,něco" sevře a Ty cítíš tu sílu a krásu. Také mám kolikrát slzy v očích a potom přijde to slastné uvolnění a krásný pocit uvnitř sebe.
Na té horské chatě Tě zcela vidím a svůj sen si určitě splníš. Když....tak dej potom vědět. Jak ráda si od Tebe vypiju horký čaj(mám nejraději bylinkové) a tatranky doslova miluju .-)
09.10.2022 22:47:25 | Jarunka
Drahá Vivien
Ty
tak plná naděje
;-)
16.09.2022 09:47:56 | piťura
Petře, já život miluju. Smutek a trápení, ten si mě tak či tak najde, s tím se počítá, že občas to přijde a nevyhnem se tomu. Však radost z nového dne vyhlížím, ta není samozřejmostí, natěšená stojím ve dveřích na prahu dneška a jdu jí naproti. Jako magnet se ji snažím přitáhnout do života, po kterém tak bažím. Hladová se natahuju až na špičky, když nedosáhnu.
Děkuju, jsi právě ta návštěva, kterou s úsměvem a nedočkavostí vyhlížím.
16.09.2022 11:57:05 | Vivien
Líbí se mi moc.
hlavně..to slovíčko..spolu*
pak jsou TY nádechy plnější
mají svou hřejivou ...krásné..bez chybičky Vivien*:);)
Přeji TI
...
Mimochodem i Tvá profilová..už jí tam ponech :)) pa
14.09.2022 15:34:25 | jenommarie
Maruško, ty mi zde vždy tak mile. To spolu, víš :-) drobime s vrabčákem a zobeme spolu nový den, ale možná za rohem už nakukuje :-)
Díky, že sis našla chvilku, jak to bylo v té Zlatovlásce? Nám taky něco? Nám taky něco.. :-)
14.09.2022 19:06:08 | Vivien
Milá Vivien, tak po TVÉM vysvětlení
jí teď čtu správně
a myslím si, že nevadí ani tato verze.
Dle tvého..s drobky. :)
Ale i ta druhá verze..je otevřená.
Dny v drobničkách si přijdou pro svou chuť.
Jsem ráda, že jsem tě potěšila a OPATRUJ si:)
Pěkné dny a nádechy. Také TI děkuji.
15.09.2022 22:14:15 | jenommarie
Nemá to chybu!
Četl jsem nakukuje jako nakupuje a líbilo se mi to víc.
Krásný den.
12.09.2022 17:36:25 | Kaj
Tak jo. Ať i nakukuje, nový den. A ať nadrobí co nejvíc radosti. Díky Kaji.
12.09.2022 20:10:34 | Vivien
Chytil jsem už tvůj jižní vítr - letím, už k tobě letím. Stojím, ležím, sedím a čtu si, poezii intarziových pletenin rubů a lící. Máš to prima vzory z předlohy života. A už ta příloha ke klipu sama. Poslouchám a vnucuje se sama nápověda. Každý zpěvák jiným textem a přitom ladí oba v jednom tónu... vše do sebe zapadá. Jen naslouchat a v člověku zní, jakoby tajemství rytmu života.
A k tvému vyústění básněně, Vivien. Už kdysi jsem se vyznal zákonostem letů komet. Není důležitá (jen) jejich délka letu. Ale jejich úžasný let a světlo, které za sebou zanechává*
10.09.2022 10:50:45 | šerý
To ráno mě políbilo. A teď, tvůj komentář k němu jako sladký zákusek. Kdysi mi napsals, že z dezertního talířku, aby ani kousek na zem neupadl. Tak to mám teď já, s tvou vždy mi tak milou a blízkou návštěvou. Hned úsměv a myšlenka k tobě. Tak ať nám pořád hraje naše cukrářská bossa nova, dolce vita! Šerý, vždyť tak milujeme život, viď? Díky, a moc tě zdravím!
10.09.2022 13:32:28 | Vivien
tohle je prostě čistá krása... četla jsem už včera, ale mé hladiny byly příliš zčeřené... dnes ráno ale - nádech... kouzelná*
09.09.2022 19:34:47 | Sonador
...má to chybu...že to nevydrží věčně...;-)
08.09.2022 17:38:37 | Marten
Ano. I když, ono to "věčně" by asi taky časem to své kouzlo ztratilo. A pak by zevšednělo a nevážili bychom si. Děkuju Martene.
08.09.2022 20:16:23 | Vivien
Černý kos když spustí svou flétničku. Kde on na ty melodie chodí? Stačí mu ten smrk, o vyprodaných sálech nesní. Žije a zpívá ti teď a tady :)
08.09.2022 16:18:13 | Narragan
A tyto okamžiky neminout, jsou prchavé a vzácné. Děkuju ti, žes nahlédl a nechal stopu Narragane.
08.09.2022 20:12:35 | Vivien
Milá Vivien, tentokrát s tebou musím souhlasit. Chybu to má, snad jenom pro mě, je to neuchopitelné, což se mi někdy stává. Nadechl jsem se, ale nestačilo to. Připadal jsem si, jako na stupínku, když se mi pančelka ptá: „Co tím chtěl básník říci.“ Vím, že básník tím říci nic nechtěl, ale to pančelce říci nemůžu. Básník jen chtěl, aby si sám čtenář vytvořil myšlenkový plán ze slov, které nemusejí být nutně logické a zahalil se impresí. Přiznám se, že na toto konceptuální básnění nemám mozek. Možná po výdechu tomu přijdu na chuť. Čekám tedy ještě na Výdech. Druhá sloka je mě velmi blízká. Je to poprvé, co nesnídám sám, jak Olda Říha. No řekni sama, má to chybu?
08.09.2022 15:36:11 | blues
Milý blues, to je moc fajn postřeh, ve tvém komentáři. Jsem zaň ráda, má váhu a dává pohled čtenáře, který se právě nemusí ocitat v ranním „rauši“ jako autor. Je to momentka, co si neklade cíl u čtenáře cokoliv vyvodit. Jedna z těch náladovek, kdy si uvědomíš, „mám to štěstí“. A co člověk, to myšlenka jiná, někdo pomyslí „je mi dobře“, jiný poděkuje za boží den. Někomu prostě jen chutná dýchat svěží ranní vzduch, kterého výdech mu vystačí do celého dne, a už s nádechem vytuší, že tento den se vydaří. A já, třeba i zesílím rádio a utrhnu se k tanci. Je to radostná energie.
Moc děkuju, u tebe si nacházím dalších rozměrů, a tomu jsem otevřená, ba co, hladovím po nich, je to poznání, a toho jsem celý život chtivá. Ostatně, jsi vnímavý, když je ti jasné, že jsem drobila u snídaně. Měj se pěkně blues.
PS: Já už nějakou dobu snídám sama, tedy těším se, až nebudu drobit jen já. Kdyby jen drobit, mám nadání se často u jídla pobryndat, jím totiž ráda :-)
08.09.2022 16:04:40 | Vivien