někdy
jen tak
bez dohledu na pevninu
vypnu motory
a nechám všechno být
nastane hrobové ticho
svět se zastaví
a
jenom občas
šplouchne vlnka o bok lodě
voda je smířlivá
nic po mně nechce
může mě pohltit
zabít
je to jenom na ní...
Nevyznám se v mapách, nezapínám GPS, často se ptám na cestu, protože nemám orientační smysl. Bloudím. Ztrácím se.
A .. jsem šťastná.
Vnímám, z tvého textu, téměř! podobné.
Petře, když svět se zastaví, tam uvnitř v nás, se cosi stane ..
10.09.2022 20:08:30 | Vivien
Móře to není Tálinskej rybník / co se nahání...
jazyky vln se olizují, však ústa tají
zážitků kurs, širá volnost na obzoru
smějící se racky, náruče větrů kolébají.
Ahóój!*
10.09.2022 19:30:57 | šerý
....Je co je....bude co bude....ano....Je to jenom na ní,ale i na Tobě,záleží,kde se zrovna nacházíš....Nikdy se neví,kdy se otevře a zavře.....A zdravím Tě Petře,Ty ještě popluješ dosti a dosyta. ..Ji./úsměv/
10.09.2022 14:57:42 | jitoush
Severně od Othonoi - mezi jihem Albánie a podpadkem Itálie. Tak hlavně ať jachta nedopluje do nebezpečné bouře.
10.09.2022 14:54:07 | Krahujec