Stříbrný měsíci...
Stříbrný měsíci...
Stříbrný měsíci dnes možná nepůjdu spát,
vždyť záříš do noci v celé své kráse
a přesto že tvoje paprsky neumí hřát
mým tichým zpovědníkem můžeš stát se.
Stříbrný měsíci budu tiše povídat,
mé duše smím otevřít každé zákoutí
já dobře vím, že tobě můžu se zpovídat
ať srdce mé se nikdy dlouze nermoutí.
Stříbrný měsíci půjč mi kousek ošacení
a do mých vlasů pár hvězd můžeš vplést,
pak na chvíli ráda oddám se hravému snění,
dnešní noc chci se k tobě vzhůru vznést.
Stříbrný měsíci pak budeš mi vyprávět
o kráse všech lesů, hor i oceánů,
z výšky chtěla bych prohlédnout si celý náš svět
z těch snů se vrátím zpátky až pozdě k ránu.
Komentáře (32)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Čárové nitky měsíční noci
osvítí každou světničku
TY jako víla necháš se zlákat
při tanci, ve svitu Měsíčku.
Moc hezká báseň Miluško :)
Krásný zbytek dne a pohodu Ti přeji,
objímám *(*)
14.09.2022 15:21:47 | jenommarie
Děkujííí, Maruško, za doplnění :)
byla to krásná noc a letos asi poslední takhle světlá a hlavně teplá ;)
Objímám (*)
17.09.2022 21:30:34 | Emily Říhová
Krásné verše Miluško.
Jen to jedno mohu říct.
***
Ať se daří.
11.09.2022 22:09:30 | Fialový metal
Děkuju, Vašku, to mě těší
a přitom jsem je rozepsala v půl třetí ráno, když jsem neodolala a vyběhla strašit na zahradu... ;)
***I Tobě :)
11.09.2022 23:00:55 | Emily Říhová
Úplně Tvé kroky chápu.
Možná jsem rád...
Možná jsem náměsíčný mnohem víc.
Měsíc v úplňku mi nikdy nedá spát.
Jeho síla zvedá moře i oceán.
A nám se může často zdát ...
Že říká ...
Pojď ke mě...
Pojď do mé náruče...
Pojď blíž...
A pak nás nic nezastaví v odhodlání jít.
Naštěstí bydlím v přízemí;-))
13.09.2022 22:27:33 | Fialový metal
Luna v úplňku zářící
nejeden spánek krátí
mnohé srdce po lásce toužící
svůj klid lehce ztrácí...
Stačí vyrazit vstříc nočnímu chladu
stříbrným paprskům nastavit náruč...
Na samotě u lesa si to pobíhání nalehko můžu, bez obav z buzení pohoršení, klidně dovolit :D
13.09.2022 23:03:34 | Emily Říhová
Miluško.
Vše to hezké ... vidím jako na obrázku.
Včetně stříbrné Luny.
Včetně Tvého pobíhání.
Nechci však ... dát kohokoliv pověst v sázku.
A tak mlčím ...
Užívám si krásu ...
Obrázků co se zjeví.
17.09.2022 22:02:28 | Fialový metal
Tvá představivost se ubírá vlastním směrem,
snad neskončí vyděšeným řevem
až zjeví se strašidlo bílé,
někdy víc než rozpustilé :D
17.09.2022 22:29:29 | Emily Říhová
Ach, ráda jsem nakoukla.
11.09.2022 21:41:22 | mkinka
Emily s měsícem, povídá si ráda. Dnes jí ve své turecké lenošce pohoupá. Kolem ze sáčku rozsypavá hvězd... pro kamaráda.
Hezké to máš.*
11.09.2022 17:48:50 | šerý
Kdyby se tak dalo rozsypávat, to by se mi líbilo ;)
Děkuju, Šeráčku*... tvé zastavení mě vždycky potěší... přeji Ti krásný večer
11.09.2022 21:43:21 | Emily Říhová
...máš to krásný...;-)a mužům se zas chce na Úplněk výt...proč sami moc neví...rozum mlčí, asi geny vlčí...
11.09.2022 14:03:38 | Marten
Dekuju Martene, to mě těší ;)
Každý v luně stříbrné
vidí stíny jinak barevné,
rozumem chápat se to nedá
z jakých důvodů kdo oči vzhůru zvedá...
11.09.2022 15:05:53 | Emily Říhová
...úplná Luna prej ještě divně působí na básníky...;-)píší pak šílené básničky...ale není to tvůj případ.
12.09.2022 15:42:00 | Marten
...tak teď jsi mě, Martene, pobavil... nejspíš jsem jako šílenec vypadala, když jsem v půl třetí v noci pobíhala po zahradě :D... aspoň, že ty verše tak nepůsobí ;)
12.09.2022 22:08:45 | Emily Říhová
...a co...já zas pobíhal po lese a stanoval...;-)jen úplňkovou Múzu jsem nevyslyšel...
13.09.2022 12:35:22 | Marten
...tak určitě posloucháš jinou Múzu ;)
13.09.2022 21:48:14 | Emily Říhová
Vzhlížíme k nebesům
i hledíme do dálek,
valé letním měsícům,
malý stříbrný srpek
nám svítí na cesty cest,
láska přichází z hvězd.)
11.09.2022 10:45:48 | Constantine
Měsíce ubývá, každý den kousek,
Až z něj zůstane jen malý srpek,
kéž lásky je plné každičké srdce...
Děkuji, Constantine
11.09.2022 13:50:08 | Emily Říhová