ještě dnes
ještě dnes
houpali jsme se
do rytmu albánské hudby
a na mě pomalu doléhala únava
En měla položenou hlavu
na mé hrudi
a já pozoroval lidi v baru
ta muzika zněla
jakoby ji hráli
na strunový kráječ knedlíků
a my jsme svými pohyby dokládali
že člověk
si zvykne na všechno
občas
jsme jeden druhému
přiložili na tvář
sklenici s ledem
abychom zchladili
úmorné noční vedro
a pak jsme se zase
zavěsili do sebe
hlavou mi létala myšlenka
jestli jsem v lodi shodil jistič
protože kdybych to neudělal
vybila by se baterie
a k ránu
bychom neodpluli...
v podniku byli hlavně místní
seděli za stoly
a zírali do tmavého prostoru
ten
kdo to tu neznal
a hýbal se víc
než bylo nutné
se za chvíli leskl potem
a odpadl
obvykle se vydal ven
v domnění
že tam bude lepší vzduch
za ním
se zvedlo pár mladíků
aby jej v nočním šeru
někde na pláži
okradli...
En se bavila
mně ale pomalu docházely síly
si to užívat s ní
abych si odklonil
vlastní pozornost
povídám: ,,víš
že už si ani nepamatuju
kdy jsem měl naposledy
přichycený bodlák
na rukávu svetru?,,
zvedla ke mně hlavu
a reagovala: ,,jak
tě to napadlo?,,
podíval jsem se jí do očí
a pokračoval jsem: ,,už
je to dávno
kdy jsem se spálil o kopřivu
nebo
si odřel koleno
a druhý den
si loupal strup...,,
do podniku vešel chlápek
který mi ráno nabízel
pozemky na severu
doprovázeli ho jeho hoši
na znamení pozdravu
kývl hlavou
já mu neodpověděl
sedl si k našemu stolu
roztáhl se tam
jako doma
a objednal pití i pro nás
zpozorněl jsem
En mě chvíli sledovala
a pak řekla: ,,co
kdybychom odpluli
ještě dnes?...,,
Komentáře (21)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Chtěl bych reagovat tenkrát "ještě dnes" ale byl jsem mimo net. Tedy marina v Albánii a únava z vláčení rozpolcenosti. Prima, že máš k vyhodnocení situace ještě jeden intuitivní software. Žena jej má přirozeně citlivější, pokud se jedná o krizové okamžiky... Prý je Albánie ještě panensky turistikou nedotčená. Ale jak tak koukám, i někdy nevyzpytatelná.
Líbí se mi ten tvůj únik z nesdíleného času k zcela prozaickým "věcem" svízelného bodláku a kopřivy.* Doufám brácho, že si zapisuješ do lodního deníku, nebo alespoň do šedých regálu archivu hlavy. Myslím, že vaše jistě netuctová dovolená stojí za to! Jistě zkušeností i témat k psaní.
Pěkně jsem si početl... a vydechuji zhluboka přání. Do Vašich plachet směrem k svěžím obzorům slastí a spokojenosti.*
18.09.2022 18:53:16 | šerý
vyplatí se
bráško
počkat si na Tvůj komentář
taky jsem si rád početl
děkuju ;-)
21.09.2022 10:16:51 | piťura
je vzácné-čím dál tím vzácnější souznění v pravou chvíli...Ty to máš Petře, jako obvykle, v merku. Tvé vyprávění- to jsou hody minuciozně
a přitom s napětím podané situce, kdy vstoupí na Světlo Boží nejrůznější pravá jádra podstatných pudlů..jo jo..Piťuro mistrnej, jseš obdivuhodnej pozornej "pudlonosič"...ST*
18.09.2022 10:08:03 | Frr
drahý Jiří
děkuju za krásný komentář
který si snad ani
nezasloužím
ale jo
člověk by se neměl podceňovat
takže zasloužím
a vážím si toho
od Tebe
to pohladí dvakrát...
;-)
21.09.2022 10:31:17 | piťura
....Je opravdu umění vycouvat v tu správnou chvíli a zavčasu nebýt někde,kde by to mohlo "smrdět"průšvihem.....oni Ti "jižani"vzplanou "na lusknutí" a to pak může secsakra pálit....vyplatí se poslechnout intuici ženy......Ji./úsměv/
17.09.2022 21:20:59 | jitoush
...pěkný cestovatelský dobrodrůžo...;-)teda pěkný až když ho vyprávíš...
16.09.2022 18:16:45 | Marten
Ženská intuice, tak bych to viděla. Věřím, že jste ten den odpluli. Ostatně, druhý den potkáš jiného chlápka, a kdoví..
16.09.2022 12:07:25 | Vivien
původně jsem (jako
klasik) prohlásil: ,,jsem
tu jenom na skok...,,
někdo mi nedávno říkal
že už tady naskakuju
docela dlouho
drahá Vivien
děkuju za přízeň
která je pro mě...
teď nemůžu
najít to správné slovo
příjemná
inspirující
očekávaná (jako
když dítě vyhlíží parník)
s šimráním v břiše
vcítěná
obohacující...
existuje vlastně takové slovo
které by tohle vyjádřilo?
prostě se pokaždé
nemůžu dočkat (jako
u brášky šéry)
omluv prosím
moji dnešní ,,teatrálnost,,
jsem mírně dezorientovaný
protože zrovna jdu od Tebe
kde jsem si
na Tvých verších
ustlal
a
odpočinul
krásný den přeji
Petr
16.09.2022 13:29:27 | piťura
Drahý Petře, tak si po celém dnu přijdu, dám sprchu, natáhnu nohy, srknu deci červeného a s výdechem dám na modré tlačítko přihlásit. Je až paradox, ale mám za to, že spřízněné duše, mají v sobě snad něco naklonovavé a přitáhnou si k sobě zase stejnou "krevní skupinu". Když čtu tvou reakci, je mi tak milo, až oči dojetím v lesku. Toto je tak lidský komentář, tak od srdce psaný. Udělals mi radost Petře. A to je moc příjemný bonus v tom dnešku. Shodou okolností jsem teď pár dní v Praze, takže jsem dnes možná šla i po tvých stopách. A ještě k tvému těšení se na brášku šerý, i v tom si možná přitahujem podobně naklonované. A teď si jdu ještě jednou přečíst tvoje řádky, pohladily a voní. Jde z nich teplo, laskavost a upřímnost. Děkuju a mějte dnes příjemný vlahý večer, tam někde daleko, kde divočina i ticho spolu snad ještě stále vychází.
16.09.2022 20:46:56 | Vivien
drahá Vivien
vážím si toho
že to tak funguje (naše
vzájemná náklonnost)
protože pak
to dává celé smysl
děkuju Ti
Petr
21.09.2022 10:21:02 | piťura