Borelióza
Borelióza
Nelze ulehnout
pod stín
noci
Čí vinou?
vlezlí pásovci
odklopených víček
křižují pokoj pavučinou
Pot v zátylku studí
Možná
už nikdy neusnu
možná
se nikdy
neprobudím
*
Mé tělo
regeneruje
svépomocí
Nejde mu to
sem tam zkrat
Oběh běhá lenivě
z prstů kupa třísek
úvahy jsou neživé
a v paměti písek
v nebývalém množství
Přesto dík
za každé nové dobrodružství
*
Pod sochou věrozvěsta
noha
střídá
nohu
jak tápu
po dlažbě svého města
Co krok to století
Na rafičkách měď
z loňského podletí
a šero nadoraz
To je můj čas?
Teď?
Komentáře (19)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Báseň tak krásná, že jsem si B/boreliózu střihnul třikrát po sobě. Ať žije covid!
05.11.2022 10:18:53 | Kaprikorn
Taky jsem si prodělala a jak je člověk najednou rád na světě, že...moc hezký napsáno.
23.09.2022 15:32:33 | Philogyny
Nej je ta poslední strofka, nikdy nevíš, Pamíno :) a to je ta krása. A hrůza.
21.09.2022 15:14:38 | lawenderr
Milá lawander, k té hrůze - jak se jednomu připozdívá, vnímá čas daleko intenzivněji a hodně přemítá o naplnění a smyslu. Jak pošetilé Pak dostaneš nasypáno hrachu pod nohy a to je teprv času k hledání smyslu.
Dík, že ses přiladila.
22.09.2022 08:16:26 | Pamína
tomu se v józe říká cesta návratu ... :) a když se na ni dostaneš, díkybohu za ni - prej :D přiladilo se samo, dobrá báseň
27.09.2022 15:43:23 | lawenderr
...No někdy jsme "testováni"....a jsme jak v "tavící peci".....Je fajn Pam,že jsi zasejc tady zanechala stopu. ...Ji./úsměv/
20.09.2022 20:53:55 | jitoush
Moje milá Ji! Díky, že jsi tady.
Hezké přirovnání s tou pecí. Teď se cítím ještě sice jako archeologický nález, ale myslím, že se tento relikt brzy opráší štetečkem a najde své osmyslení:-)
22.09.2022 08:09:45 | Pamína
No vida, Pam.* Báseň klasa... i varováním, když lidé cítí se být obry. Ale však je to zkušenost a hlavně, že vše opět dobrý.
Těší mě, když Tě mám zas před očima... to je fajn, to je prima*
20.09.2022 20:02:24 | šerý
Šeráčku, občas opravdu se cítím obryní, říkám si, že všechno zmůžu, a tady jsou výsledky...
Dobrý to je
zas důvod k vděčnosti
mysl pookřeje
trable se přemostí
a v modré mlhovině
Tvá laskavost
To v téhle půlhodině
je pro mě víc než dost
(a možná mi to vydrží až do večera :-)
22.09.2022 08:05:42 | Pamína
Toto je krásná báseň milá Pamíno.
Co krok to století, jak výmluvné.
20.09.2022 19:53:38 | Vivien
V Talmudu se říká, že čas není - pohybujeme se my. Pohyb je taky relativní, někdy i tímhle extrémním způsobem, však víme, jak může být nekonečná minuta ve tifku v pozici prkno:-)
Dík Vivi.
22.09.2022 07:55:32 | Pamína
Pamínko-dítě sladký-tak si ale vezmi, že to Tě až z peruánského města protinožců-z pupíku samotného kraje takořka nejzazšího přiletěli navštívit pidibroučkové a minimiaturní poletušní hmyzkové vzácní, aby s Tebou utužili své dojemně podivné přátelství přes oceány.....vím, že zlobí, házejí Ti do ženodívčích podzemních říček krve kdejakou zlobivou piškuntálii - trnité sazeničky kaktusů aj.-to víš pro ně jseš segnora gringa..tak je vykrákej za jejich ultra-mikrovláčné plaménky vlásků
a jen jim s přísnou hlasitou dikcí řekni ať"laskavě neřvou a nekopou do duše Tvé holčičí duše"....zkusíš to? JU?!
20.09.2022 19:05:20 | Frr
Myslím, že jsem je už odehnala od svých vrátek, milý Frr. To je jen taková ozvěna...
20.09.2022 19:18:39 | Pamína