Jiskra

Jiskra života
srdcem vyvěrá
v půdorysu těla
je celá rozechvělá.
Honí vzduch do plic
a chce víc
s rozumem žít.

Už nasedá na spřežení podzimu
a hladí okolní lodyhu.
Koně řehtají slávou.

Podzim se klaní vesmírnou bránou.
Hyje, lásko k listu opadanému.
Pověz o citu milému.

Objetí dones i hladovému
po kroku milosrdenství
a dones do jeho duše klid.

Ach, tajemství je nezabloudit.
Dýchat a jít.
Každý sám by měl objevit.
Hyje, podzime, tak má být.