alespoň něco dobrého
alespoň něco dobrého
větve stromů
se větrem ohýbaly
k samotné zemi
já Tě nesl
v náručí
tou bouřlivou krajinou
provazy vody smáčely svět
obloha byla temná
jako mé myšlenky
hromy mlátily do všeho přítomného
a
Ty jsi do té bouře křičela: ,,ochraň
mě
prosím!
ať ti zbyde
alespoň něco dobrého...,,
Komentáře (14)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
.....Když za bouří je Klid....a Blízkost to ví.......Ji./úsměv/
04.10.2022 22:13:51 | jitoush
to jsou okamžiky
na celý život
a ten je krátký
a těch okamžiků
je jenom pár
děkuju Jitko za přízeň
:)
04.10.2022 22:33:25 | piťura
kaše and pitura :-)
A napadlo mi taky, krásná a divoká Albánie.
Napadlo ti někdy, že nejkrásnější fotografie nejsou modrá, žlutá, zelená? Ty kontrasty barev svatby v nečase, větru a dešti, jsou v té černobílé vypovídající. A už padám .. Protože nebudu moc kecat do plátna.
28.09.2022 09:29:11 | Vivien
vedl jsem ji
k oltáři
a tohle jsem měl v hlavě
pak ji duchovní
zbavil mého příjmení
a já požádal ženicha
aby ji chránil
před vším zlým
to je úděl nás otců
smířit se s tím...
nemůžu uvěřit
že jsi to tam našla
děkuju Vivien
28.09.2022 12:48:28 | piťura
Napsals to skvěle Petře, proto jsme se patrně protnuli, kdoví, v náruči, to bílé plátno, jako svátost na oltář, když bylo surovo a nejvyšší čas, bože kdy už jindy... když tolik vody proteklo ... kostel v srdci ...
A pak, píše pan Skácel, nám každému, "je studánka a plná krve, a bál se ale neubál"
30.09.2022 10:04:09 | Vivien