Pozdní lítost

Dost bylo zbytečného štkaní,
dost pláče pro slzy,
zapomeň na pokání
i soucit omrzí
a rána od nože se třepí,
jak ústa ve šklebu,
když měsíc, svědek slepý,
má zvracet potřebu.

Jsou dávno všechny karty dány
a letí vteřiny,
na zápěstích dvě rány,
dvě šňůrky s rubíny,
jiskra se zvolna z očí ztrácí,
v krůpějích marnosti,
když vůle vykrvácí,
je pozdě lítosti.