v pět

s vědomím
že bude poslední
poslechl jsem si ještě jednu skladbu
a vypnul rádio

v téhle bohem opomenuté zemi
už mě nic nedrželo

měl jsem hotovo

při odchodu
jsem pohladil mladý stromek
který skoro před rokem vzešel z pecky
a popřál mu
štěstí

klíče a pokyny
s příslibem návratu
jsem dal sousedovi

na rozdíl ode mě
byl rozhodnutý
vidět to tady
i v zimě...

letadlo startovalo v pravé poledne
a tak mi zbývalo
ještě trochu času

cestou na letiště
jsem měl ve městě domluvenou schůzku

kufry šly napřed
a tak pouze
s květinou v ruce
otevřel jsem dveře její kanceláře...

zvedla ke mně hlavu
a já si všiml jejího pohledu

taková chvíle bývá rozhodující
mnohdy totiž poznáte
jak vážné to je

sedl jsem si proti ní
a ona mi ukázala katalog

v rádiu hráli zase tu hudbu

vybíral jsem kameny
a občas se zeptal
co by se líbilo
jí

vyšlo najevo
že má slabost pro syrovost
tím si mě získala
upřednostňuji totiž výkon
před pomíjivou krásou

potom odešla dozadu
a já začal připravovat platbu

po jejím návratu
bylo znát
že se přivoněla parfémem

to mě potěšilo...

když mi
na černém sametu
přepočítávala jednotlivé kusy
dotýkala se jich ukazováčkem
a vystavovala tak
svůj dokonale zpracovaný lak

dávala si na čas
nikam nepospíchala
naši schůzku prodlužovala
jak to jenom šlo

občas se zvedla
prošla místností
a zaťukala mi podpatky

také uměla spočinout pohledem
v mých očích
déle
než bylo nezbytné

to působilo blahodárně...

když jsme byli u konce
setrvala chvíli v nečinnosti

dívala se na mě
tím vším
co v sobě měla
a vytvořila tak jisté napětí

potom
tichým hlasem řekla: ,,mohu
pro vás
ještě něco udělat?,,

tohle je vždy složitý okamžik

zeptal jsem se: ,,mluvíme
ještě o obchodě?,,
bez váhání odpověděla: ,,ne,,

tušil jsem to
poznám ženy
které vědí
že si se mnou můžou dělat
co chtějí

nechal jsem to usadit
a chvíli si nás představoval

pak jsem se k ní naklonil
a povídám: ,,v mojí
přítomnosti
ztrácejí ženy zábrany
tím je na mě kladena
obrovská odpovědnost,,

vstala
otočila se ke mně zády
a jako dítě v první třídě
když se stydí říkat básničku
špitla: ,,kdyby
vás to zajímalo
tak tady končím
v pět...,,

taxikář jel jako blázen
kličkoval
brzdil a prudce se rozjížděl
jako bychom vezli
prvorodičku do špitálu

v těchto autech
si můžete navolit hudbu sami
utlumil jsem tedy ten jejich folklór
a pustil k sobě Amstronga

chlápkovi jsem řekl
aby mi ještě přibrzdil
před knihkupectvím

pak už jsem se oddaně usadil
na zadním sedadle
a nechal sebou házet

z toho stylu jízdy
se mi udělalo blbě
a připomněl jsem si tak
včerejší pití dlouho do večera

uvědomil jsem si
že jak jsem starej
tak jsem hloupej 

tahle myšlenka mě rozesmála

šofér
zvědavě zamrkal do zpětného zrcátka
a zeptal se
co mě tak pobavilo

povídám mu: ,,já
jsem včera slavil
přišla spousta hostů
s každým jsem si připil
a teď je mi zle,,

začal se taky smát
ale nezpomalil

udělal pár myšek
a pak se znovu zeptal: ,,ten
večerní ohňostroj nad zálivem
byl váš?,,

a já: ,,jo
sousedi se na mě složili
a za dvě minuty
ty prachy vyletěly do vzduchu,,

zpomalil a řekl: ,,my
jsme se na to s manželkou dívali,,

mlčel jsem

když zastavil před terminálem
dodal: ,,jste šťastný muž...,,

v letadle
jsem se svěřil do péče pilota
dvanáctiletého Walkera
a té knihy
kterou jsem si cestou na letiště vyzvedl

po prvním panáku
a pár stránkách literatury
byla fobie z létání pryč

ani nevím
kdy jsem usnul
ale zdálo se mi o rackovi

nic složitého

prostě jenom létal

mával křídly
a měl z toho
nefalšovanou radost...

těsně před pátou
mě probudila letuška
povídá: ,,nesu
vám další sklenku
jak jste chtěl,,

natáhl jsem se pro ni
jako dítě k prsu

vyvolalo to u ní rozpačitý pohled

kapitán oznámil naši výšku
venkovní teplotu
a hladký průběh letu

v zadní části letadla
si to někdo rozdával na toaletě

naproti
přes uličku
se malá holka radovala
ze složeného puzzle

já usrkával panáka
vzpomínal na tu krásku z dopoledne
a za oknem bylo modré nebe...