Anotace: Věnováno Frr - je a byl jedním z těch, co mě nejvíc inspirovali (nejen v psaní) - Děkuji
Budík - ten noční dravec
čeká na vhodnou chvíli
pozoruje neviditelnou tmou
ještě neviditelnější výdechy
jak jsme odevzdaní
svým snům
- mé sny jsou tak prchavé
ale občas seknou po tváři
jako kočka - nikdy nevíš
a přesto je tvoje
A rána vrhají Slunce
nepřetržitě - jak hravé děcko míček
kamsi do černé dáli
spodního víčka obzoru
jenž občas pláče
nad rozlitým mlíkem
po modrém stole
mé poslední večeře
jen nejsem Ježíš
přesto však visím
na třech ručičkách, za ciferník
...A mě se ten zvukový dravec občas svými pařáty zaryje ,když mě vytrhává ze snění.....a mně se rozburácí srdce v lekavém horizontu....dobrá práce Gio....Ji.
03.12.2022 22:34:27 | jitoush
Páni! ST ani nevím která část se mi líbí víc.. Aspoň že rána vrhají slunce :)
01.12.2022 13:43:36 | Lioness
...pěkný jak "žhavení lebky zvané budík!"...;-)...pro mě retro, neboli vzpomínka na dětství a skutečné plechové řinčivé budíky...dneska už jen jako aplikačka v mobilu...
30.11.2022 15:35:57 | Marten
Připojuji se... Frráčkovi zdar .-)
Taky nejsem Ježíš, a přesto jsem přibitá na kříži osudu, který jsem si sama postavila, protože to je má cesta. Cesta do neznáma, ale vždy za sluncem, se sluncem v duši. Frráčku, sluníčko naše, sviť nám nadále :-)
30.11.2022 14:21:39 | kozorožka