Půlnoční jedu tramvají
z konečné na konečnou,
hvězdy si pro sebe zpívají
píseň tichou, jedinečnou.
Nocí se tramvají ploužím,
z cestujících jeden dřímá.
Po teplém lůžku toužím;
v tramvaji netopí, je mi zima.
Někdy si tramvají jen tak jedu,
a myšlenky hlavou mi běží.
Starosti ?, tak ty pouštím k ledu,
jako ten opilec na nábřeží.
Půlnoční vezu se tramvají,
v ulicích tichý je klid.
Za okny domů milenci vzdychají,
bráním se promluvit.
Krásná noční projížďka :-)
19.01.2023 22:20:50 | NigarKalfa
Tramvaj co nocí projíždí
po svojí známé trase
světly se řítí ulicí
co člověk, jiný příběh. *;)
14.01.2023 14:55:50 | jenommarie
Několikrát jsem se v životě svezla tramvají jen tak, do míst, která neznám, dokonce jsem jednou takhle jela i vlakem a v náhodné zastávce vystoupila, člověk si tím malým dobrodružstvím jakoby osvěží duši. Pěkný námět i zpracování :-)
14.01.2023 13:30:36 | Helen Mum
Někdy by měl člověk udělat něco, co "korektním" lidem připadá nerozumné.
Děkuji za komentář. :-))
14.01.2023 15:08:23 | Kan
Krásná báseň, upřímná a každodenní. Znám ten pocit, nemusí být ale vždycky špatný ;)
14.01.2023 10:45:43 | brunch-linner-drink