U zlatého zvonu

máš pravdu, příteli, opojen jsem létem
tak jak prs dává máma dětem
tak cítím v této chvíli
jenže člověk se mate, mýlí
myšlenky kolem už trávu zryly
včera U zlatého zvonu jsme zase víno pili

místo z výše blízkého lomu
vrhám se do vln Balatonu
doufám v inspiraci vodních mas
v krvi ještě nestrávený vinný kvas
myšlenky neměl jsem ještě pohromadě
a už záchranáři lovili mě v chladné vodě

promrzlý a nahý,
jen zabalený v dece
odložili mě v lese na pasece
všude kořeny svíjí se jak hadi
ty s myšlenkami mými teď dobře ladí
svou nahotu obkládám vyrvanými drny
co asi myslí si
blízko pasoucí se srny

je 22. září, zítra podzim začíná
dnes nechám si nalít ještě bílého vína
na podzim pak budu píti rudé
snad konečně můza se mě držet bude
a opravdu, já se nemýlil
mě neznámého básníka duch právě políbil

poslední události sdělím Ti až osobně, příteli
teď v hlavě mé myšlenky divoce se tetelí
cítím, že opravdovou inspiraci
jen z výšky najdu, kde lítaj jenom ptáci
už stojím na kostelní věži, obličejem k oltáři
snad vítr nepříznivý mi snahu mojí nezmaří

lítat zdarma se mi příčilo
tak nalepil jsem si známku na čelo
pod paží mých básní sbírku
já nechávám se poslat na dobírku
už se těším příteli
snad se mi teď uleví

našli ho až za dva roky
vedle jedný páchnoucí stoky
na lebce známka poštovní ještě lepila
jako by splnit chtěla, co razítkem slíbila
převezli básníkovy kosti jeho příteli
svý skvělý nápady už sdělit nemohl,
všechny bohudík už zetlely