foto: Engin Akyurt
moje uši mě stále ruší
slyší i co slyšet nechtějí
ustřelil jsem si je tedy kuší
teď nevím co rty mojí milé mi šeptají
pak zašil jsem mojí milé pusu
ať jiní neslyší co mým uším určeno
teď všude ticho jak v prázdným autobusu
tajemstvím navždy zůstane
co mezi námi by bylo vyřčeno
naše prázdné oči marně nás k sobě lákaly
jakoby jen civěli jsme do vody
oba trpíme na šedé zákaly
chybí nám snad něco do domácí pohody?
tak prožili jsme život v tichém souznění
dva háky nese náš ztrouchnivělý krov
nebolí co oči nevidí
náš život končí beze slov
Samota tíží na duši,
co dál? Snad dva to vytuší...
Krásný večer, Vládíku, objetí letí i pro Marunku (*)
12.02.2023 18:34:10 | Emily Říhová