já vás?...

seděl jsem v prázdném bytě
a vzpomínal
na tu dívku
z předešlého večera

nemohl jsem ji pustit z hlavy

objevila se tu
rozbalila na mě
ten svůj úhel pohledu
a vnesla mi do života zmatek

myslel jsem
že nikdo takový není

že již nelze zažít naději

její návštěva byla
pro mě překvapením

dohromady nás svedl
ten nejhorší způsob náhody

objednal jsem si ji

stačilo vytočit číslo eskort servisu
poslat sedm set euro
a požadovat brunetku

pak přišla ona

myslel jsem
že se bude jednat (tak
jako vždycky)
o ukojení potřeb

situace se ale zvrtla...

nečekal jsem ji

nečekal jsem takového člověka

ten večer
jsem upozadil své původní představy
a začal ji objevovat

celou noc jsme si povídali

o ní
o mně
o Bohu

vyprávěla mi o dětství

chtěla
abych vzpomněl na první lásku

ukázala mi svůj rukopis

prošla moji knihovnu
a pak jsme diskutovali o literatuře

vařili jsme spolu večeři

viděl jsem ji smát se

v jednu chvíli
jsme měli slzy v očích

řekl jsem jí
že je neuvěřitelná
a že si zaslouží jenom to nejlepší...

k ránu
nechtěl jsem, aby odešla

byl jsem zmatený
rozdělil bych se s ní o svůj svět
kdyby zůstala

přesto
poděkovala za nevšední noc
a pak
už jsem slyšel jenom její podpatky...

seděl jsem tedy
ve svém prázdném bytě
pozoroval žhavý uhlík cigarety
a myslel na tu dívku

chtěl jsem znovu zvednout telefon

chtěl jsem ji jít hledat

vzpomínal jsem
na její přirozenost
a cítil jsem
dlouho potlačenou emoci
stesk

hlavu jsem měl plnou otázek

jedinou odpovědí
mi ale bylo noční ticho prázdného bytu
a vzdálený zvuk
domovního výtahu

zaposlouchal jsem se
a zároveň jsem si připouštěl
že celá událost
byla natolik výjimečná
že neměla naději...

najednou někdo zaklepal

to mě vyprostilo
z mého rozpoložení

došel jsem ke dveřím
a otevřel je

stála tam ona

měla s sebou celou tu svoji krásu

vyzařovala všechno to
co jsem od jejího odchodu 
postrádal

mlčky jsme na sebe hleděli
nechali jsme mluvit oči

v ruce svírala hrst bankovek

a když
na chodbě zhaslo světlo
řekla do té tmy: ,,mohu
si dneska zaplatit
já
vás?...,,