přes práh domu

ve zlaté kleci pokryté černým suknem

nezná noci dne království konce

začátku v nevidět papoušek spící

pět sedm pět pět sedm

co si má počít nespočet dnů a nocí

popaměti sám nadosah svým snům

nikoho nevzbudíme všichni si sníme

zlatý klece rám

.

.

.

rozplynu se v plynutí nechám plout

kapku po kapce atom po atomu

přes práh domu

ve vůni růže proměněna linout se 

ve svobodě žena ničím a nikým nedotčena