po odeznění nočních můr
tone na dně sklenky
octomilka
když
připadám si trochu víc naživu
seberu zbytky odvahy
a vydám se ven...
na ulici
kolem mě
projde papež s kvérem v ruce
neotočím se
před stanicí metra
kde bubnuje hipík na prázdné kýble
ztratím stokorunu
a kus řeči
u holky
v lakovaných kozačkách
svůj zájem již neskryju
víš to
šimráš mě
v mysli
jako třásněmi roztleskávačka
a někdy
to celé za mě rozhodneš
když do dlaně
vložíš mi sebe...
.....Odvážnému štěstí přeje....a v dlani dlaň....to prostě hřeje....Ji./úsměv/...
08.04.2023 11:15:11 | jitoush
...jako roztleskávačka němými třásněmi... :)
07.04.2023 17:27:17 | Philogyny
Připadám si jak ta octomilka.. Tvojr básně vážně mají atmosféru, odehrává se v nich vždycky tolik..
06.04.2023 18:58:53 | Lioness
To budou veselé Velikonoce a někdy se mi zdáš, je přece údajná rovnoprávnost, jak hledat roztleskávače či papeže mezi muži, kvér si seženu sama :-)
05.04.2023 20:54:16 | básněnka