Pozemský
Pozemský
Lijavec z pětipater
lije se na úhlovou střechu
vysoký z Nízkých Tater
sotva se skryje v mechu
v kterém i axolotl bledne
že z výšky bude spatřen
kdo stál, teď rád si sedne
vždyť s chodidly je sbratřen
bože, sejmi mi otisk tváře
a pověs na nejbližší větev
nemluvím o posmrtné masce
ani o lampiónu štěstí
tou zmítající větví,
vítr se stane
a listí dřív, než zetlí,
tak svane
však uvést tolik štěstí
kočárek nesvede
ne nepodoben dešti
co padá do nebe . . .
Komentáře (14)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Jsem rád, že ke mně z pětipater doputovalo toto poetické dílko.
Vypadá to tak přirozeně, nenásilně. Hezky plyne, zasekl jsem se jen v jednom místě. Ale teď už vím, co je to axolotl...
I obsahově je to neotřelé.
Teď jedna výtka k Tvé tvorbě:
MĚLO BY TOHO BÝT VÍC!
20.04.2023 22:25:50 | Koala
Nápadité pohrávání si s tématem*
Líbí se mi to.
13.04.2023 13:32:12 | šerý
Šerý, protože líbilo, jsem za to rád, je to nesoustavná oscilace, ale mám pocit, že právě z takové něco vytřesu, co mě překvapí, miluju tu alchymii, jde se do bitvy a neví se.
13.04.2023 17:54:53 | Matahaja