Sbírka: Dualita - o hře polarit
Vídám tě pokaždé
když vystupuji.
Radostná, oddaná, nekritická.
.
Víš, že je to hra.
Čekáš, jestli se na okamžik
zadívám jen na tebe.
.
Vím, že je to hra.
Že nám patří jen to jediné teď.
Teď, které si uchováš za víčky.
.
Že z toho pohledu budeš
zasněná ještě pár dní
spřádat své fantazie.
.
Toužíš se sejít.
A já vím jak to dopadne.
Jak to vždycky dopadlo.
.
Splníme si svá přání.
Ale nikdy nebudu tak dobrý,
jako tvá představa.
.
A pak se tvá
roky budovaná iluze
rozplyne.
.
Házím si mincí.
A přeju si, aby padla
hrana.
Tak to vskutku bývá :-). Rozum ví své a správně nás varuje. Naštěstí srdce si dělá, co chce, pokud ho rozum nepřeváží. Srdce říká: iluze jsou od toho, aby se rozplynuly. Jak jinak poznat skutečnost. A pak dodává: život je hra, tak si pojď hrát :-)
11.05.2023 22:54:58 | kozorožka
Skvělý text ... mám ráda lehkost nadsázky propojenou s hlubokým poznáním a nažitými zkušenostmi... pátrám od rána v paměti jestli o tom, že mince má tři strany měl přednášku Pjér la Šé'z , asi ano...ono není až takový problém postavit se na hranu, ale udržet to... chichichi to umí jen delfíni kamaráde, vyskočit z vody na ocase a smát se...Jj ti jsou totiž jiný level, než bolem zkoušení lidé;)... dobře to s Fany(nkou) dopadne... jen věř na víly a jo, a jo!
11.05.2023 22:34:41 | Malá mořská víla
S takouto jím to nevýjde nikdy
Tam kde si ty teď, já už byl, tam
kde jsem teď já.. se hodně hodně
ubírá na predsudcích.. Z očekávání
Držím palce
11.05.2023 10:05:35 | Satna